Jiří Paroubek: Je obrazoborectví normální?

22.09.2019 15:33 | Zprávy

Československé a české dějiny provází intenzivní obrazoborectví. Tu a tam nastane období, v němž se dostane idol předchozích časů v nové době do jiného úhlu pohledu. A tak bývají retušovány fotografie (za bývalého režimu), odstraňovány sochy a obrazy či knihy bývalých ikon.

Jiří Paroubek: Je obrazoborectví normální?
Foto: archiv red, tan
Popisek: Jiří Paroubek

Za bývalého režimu to byly zejména sochy T. G. Masaryka, E. Beneše, nejrůznější pamětní desky s připomínkou například osvobození nějakého západočeského města či obce americkou armádou apod.. Prostě najednou tyto připomínky nedávného času, tyto nedávné ikony, význačné osobnosti předchozí doby se staly závadovými. V nejlepším případě takové obrazy či sochy skončily v depozitářích. V horším případě byly takové sochy zničeny, použity na štěrk, stavební kámen či roztaveny. Obrazy byly zcela zničeny.

Také v současné době má určitá část české pravice potřebu odstraňovat sochy či jiné symboly, připomínající tak nebo onak staré časy. To, že z našich veřejných prostranství zmizeli Leninové či ještě dříve Stalinové, případně Gottwaldové, to je zcela v pořádku, to se dá plně pochopit. Je ale jistý, významný rozdíl mezi politikem, který utváří diktátorský režim a mezi vojákem, který jen vykonává příkazy. V případě odstranění Koněvovy sochy z veřejného prostranství v Praze 6, se situace zřejmě na chvíli uklidnila. Socha má být přemístěna až se pro ni najde vhodné nové místo. To může nějakou chvíli trvat. Právní puristé upozorňují, že urážlivé nakládání s Koněvovou sochou je vlastně porušením smlouvy o přátelství mezi Českem a Ruskem uzavřené v roce 1993. Jistě se ale najdou i jiní právní odborníci, kteří budou tvrdit něco úplně jiného.

Když jedu do Paříže, zastavuji se tam často ve své oblíbené restauraci, která je blízko slavného bulváru Saint Germain. Z boční ulice, ve které tato restaurace je, je vidět přímo na bulváru Saint Germain stojící sochu velkého francouzského revolucionáře Georgese Dantona. Danton byl jedním z těch, kdo, coby vůdčí duch Pařížské komuny (revolučního městského zastupitelstva) v srpnu 1792, připravil pád království. A de facto také internaci krále Ludvíka XVI.

Stal se v této revoluční době ministrem spravedlnosti a stál u ustavení revolučního tribunálu, který se později, za doby jakobínské diktatury, stal nástrojem revolučního teroru proti nepřátelům revoluce a nově ustavené republiky. Je zbytečné dodávat, že revoluční tribunál expedoval v průběhu své intenzivní činnosti prakticky rovnou pod gilotinu stovky nepřátel republikánského režimu. Počátkem září roku 1792 Danton, jako ministr spravedlnosti francouzské vlády, jen přihlížel brutálnímu vraždění vězňů v pařížských věznicích, mezi nimiž byli i mnozí nepřátelé revoluce...

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Ing. Patrik Nacher byl položen dotaz

Záhada daru

Zabývá se někdo otázkou, proč, když někdo chce darovat peníze státu, tak jde zrovna za ministrem spravedlnosti a ne třeba za ministrem financí nebo premiérem? A jak je možné, že se dary neprověřují a neschvaluje je minimálně celá vláda? Mně to celé zavání korupcí. Jak to vidíte vy? A ještě k tomu pů...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:
Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Zbyněk Fiala: Celní tsunami je tady

15:49 Zbyněk Fiala: Celní tsunami je tady

Největším ekonomickým nákladem je prudký nárůst nejistoty, co bude dál s exportním průmyslem. Pomůže…