Jiří Paroubek: Je to vzpoura nebo revoluce?

05.12.2018 10:51

Když se 14. července 1789 francouzský panovník Ludvík XVI. ukládal ke spánku, po dni stráveném velmi produktivně na lovu, napsal k hodnocení celého dne do svého deníku: Nic!

Jiří Paroubek: Je to vzpoura nebo revoluce?
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Paroubek

V noci jej přišel vzbudit ze spánku věrný služebník, který mu vylíčil, že předchozího dne padla Bastila. A že byl zavražděn její velitel (Dodávám – osvobozeno bylo asi 5 či 6 „politických“ vězňů starého režimu). Král Ludvík XVI. na to reagoval slovy: „Ale to je vzpoura“. A služebník mu odpověděl: „ Ne, Sire, to není vzpoura, to je revoluce.“ A měl pravdu.

Přiznám se, že i já jsem ještě počátkem minulého týdne v rozhovoru s přáteli komentoval celé hnutí „žlutých vest“ ve Francii jako něco vcelku bezvýznamného a jako součást francouzského koloritu. Zdá se ale, že se jedná o hnutí, které má mnohem hlubší kořeny. Dnes jej podle průzkumu veřejného mínění podporuje 7 z 10 Francouzů. Bezprostřední roznětkou k rozsáhlým pouličním akcím bylo rozhodnutí francouzské vlády zvýšit spotřební daň z pohonných hmot. Zdá se, že Francouzi velmi citlivě pochopili, že Macronovy „reformy“ má zaplatit opět obyčejný Francouz.

Francie je nesporně zemí s vysoce vyspělým sociálním systémem, se skvělým zdravotnictvím a velmi dobře fungujícími veřejnými službami. Ale Francouzi mají, jak ti nízkopříjmoví, tak ti středněpříjmoví, pocit, že to s jejich reálnou kupní silou slavné není a vláda jim nakládá stále více. Prezident Macron po svém vynikajícím volebním vítězství před rokem a půl a poté, co v parlamentních volbách dokázal s obrovským náskokem se svou nově vytvořenou stranou zvítězit, se odtrhl úplně od reality. Prostě se vrátil do časů, kdy byl Rothschildovým bankéřem. A kdy ještě nebyl omezován ideologickými zábranami, které plynuly z jeho členství ve francouzské socialistické vládě, v níž byl ministrem financí. Francouzští socialisté ve vládě, vytvářené F. Hollandem, udělali za pět let svého vládnutí mnoho pitomostí, ale dostat lidi takovýmhle způsobem na náměstí francouzských měst se jim opravdu nepodařilo. Macronovi ano. A teď má Macron v zásadě dvě možnosti. Buď bude pokračovat bezhlavě v reformách, nebo v něčem ustoupí a zruší největší excesy ze svých reforem.

Prostě Macron musí vnímat, že politická činnost v čele francouzského státu nejsou jen výlety na prestižní konference ve světě, ale tvrdá práce. Pokud nebude vnímat realitu a bude pokračovat v politice proti všem, v krátké době bude muset opustit svou funkci. Jak se zdá, i s velmi bezpečnou parlamentní většinou i v mimořádně stabilně fungujícím politickém systému V. republiky budou vládce Francie a jeho vláda ztraceni, pokud se proti nim postaví francouzský lid...

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Mgr. Ondřej Kolář byl položen dotaz

návrat Ukrajinců

Je podle vás fér někoho nutit jít válčit, když nechce, a lze takové lidi vůbec nějak motivovat? Jestli někdo před válkou utekl, myslíte, že je něco, co ho přiměje jít válčit? Vždyť není nic cennějšího, než život. A jelikož se válka pro Ukrajinu nevyvíjí vůbec dobře, není třeba řešit, co bude Ukrajin...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

18:28 Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 352. díl. Schmeedovy paměti

Čtenářský zážitek Petra Žantovského z pamětí Woodyho Allena.