Od počátku První čs. republiky vlastně až do února 1948 měla lidová strana ve svém čele jediného předsedu – Jana Šrámka. Jan Šrámek byl katolickým knězem, který dal své straně křesťansko-sociální zaměření, takže po celou dobu První čs. republiky byla centristickou stranou a zúčastnila se práce všech československých vlád.

Za První čs. republiky byli lidovci především stranou politického katolicismu, obhajovali v pro ně složité situaci zájmy katolické církve a katolických věřících. Zejména v počátcích První čs. republiky to pro ně bylo velmi složité, neboť katolická církev byla vnímána jako jeden z pilířů rakousko-uherské monarchie. Po únoru 1948 došlo také v lidové straně k úplnému zvratu poměrů a do čela strany se dostali funkcionáři, kteří byli ochotni spolupracovat s KSČ.

Strana přežila v národně-frontovní rezervaci až do roku 1989 a měla bezprostředně po sametové revoluci velké politické ambice, stát se českou CDU. Předseda lidové strany Bartončík byl ovšem den před parlamentními volbami denuncován dnešním předsedou Ústavního soudu Rychetským veřejně, jako údajný agent StB. Že to bylo v rozporu s volebním zákonem a s jakoukoli slušností, etikou, to už vcelku nikoho nezajímalo.

Lidovci se stali, byť se slušným volebním výsledkem, o kterém se dnešní lidové straně nesní, opoziční stranou. Do čela strany se však vkrátku dostal výrazný politický talent, Josef Lux, který postavil lidovou stranu opět na nohy a dostal ji v roce 1992 po volbách do Klausovy vlády, v níž hrála poměrně významnou roli. Ve vládě strana vydržela až do konce roku 1997.