Tchaj-wan je v tuto chvíli třetím největším investorem v ČR z Asie a to za Japonskem a Jižní Koreou. Ekonomické, kulturní i další vztahy mezi Českou republikou a touto provincií Číny probíhají bezproblémově. Není proto potřeba tyto vztahy nějakým způsobem politicky fortifikovat návštěvou druhého ústavního činitele země, tedy šéfa Senátu Kubery. Tchaj-wan není samostatným státem a diplomatické vztahy s ním udržuje jen několik málo států. V zahraniční politice platí, pokud chceme udržovat korektní vztahy s nějakým státem (a zejména pokud je tento stát velmocí a stálým členem Rady bezpečnosti), že se vyhýbáme věcem, které by jej mohly urazit. Je to podobné, jako bychom chtěli udržovat výtečné vztahy se Spojenými státy a jeden z nejvyšších ústavních činitelů země by se chtěl sejít, při příležitosti nějakého policejního přehmatu, když tu a tam americká policie přežene nějaký svůj zákrok (a že těchto policejních přehmatů, včetně zabití i řádných občanů policisty bylo v posledních letech dost a dost), s organizátory protestů k vyjádření své podpory. Asi by se také nelíbilo americkému velvyslanci, pokud by např. šéf českého Senátu odjel do USA a setkal se s demonstranty proti policejní zvůli. Prostě v mezinárodních vztazích existuje kategorie, které se říká vzájemný respekt.

Pokud se někdo zachová jako nezkušený amatér, což byl nedávno případ pražského primátora Hřiba a pražských radních, a chová se v mezinárodních vztazích jako mamut v porcelánu, je možné takový lapsus ještě přehlédnout. Těžko ale očekávat, že by Čína mohla přehlédnout návštěvu druhého nejvyššího ústavního činitele státu a jeho setkání například s prezidentkou Tchaj-wanu, která tu a tam dává najevo separatistické choutky.

V Číně má zájmy celá řada českých firem. Je to Škoda Mladá Boleslav, je to také PPF a jsou to i další společnosti. Spojené státy, a Západ obecně, uplatňují tu a tam vůči řadě zemí různě odstupňované hospodářské sankce. Mezi tyto sankce patří především omezení hospodářské spolupráce.