Jiří Paroubek: Ostudná žaloba na prezidenta ze strany senátní pravice a Dienstbiera

15.06.2019 11:01

Jakýmsi trvalým programovým a politickým východiskem české pravice je hledání vnějšího a vnitřího nepřítele. Jako vnější nepřítel slouží české pravici již dlouhá léta Rusko. Nověji pak Čína, proti jejíž vládě čeští pravičáci vedou tak trochu zpozdilý, zato však nesmiřitelný protikomunistický boj. Jedno i druhé je zbytečné.

Jiří Paroubek: Ostudná žaloba na prezidenta ze strany senátní pravice a Dienstbiera
Foto: Hans Štembera
Popisek: Jiří Paroubek

Putinovo Rusko, pokud nebude drážděno vnějšími podněty, bude řešit své vlastní problémy. Naopak, pokud budou přicházet podněty typu: vstup Ukrajiny do NATO či stálá americká základna v Polsku, budou ruští vůdci, vedení poliitickou tradicí své země a jejího politického myšlení, vždy přeceňovat význam nebezpečí za svými hranicemi. A budou na ně více nebo méně nepřiměřeně reagovat.

Pokud jde o Čínu, té jde o byznys a ne o expanzi. Pokud se jí podaří vybudovat rychlostní železniční spojení mezi severozápadem Číny přes střední Asii a Rusko až do Evropy, mohou si Spojené státy svou flotilu operující v Indickém oceánu naložit. Trasy byznysu z Číny do Asie a Evropy pak budou v zásadě nezasažitelné.

Co se týče vnitřních nepřátel české pravice a pravičáků, mohl bych o tom sám vyprávět dlouhé hodiny. Byl jsem po pět let, kdy jsem řídil českou sociální demokracii a vytvořil jsem z ní postupně nejsilnější stranu v zemi, pronásledován velmi důslednou nenávistí. Prakticky typově stejných lidí jací dnes útočí na Babiše a Zemana.

A. Babiš má tu obrovskou výhodu, že má díky akvizici vydavatelství Mladá fronta alespoň významnou část médií na své straně anebo neutralizovanou. Pokud by to neudělal, byl by dnes již politicky zničen.

Pokud jde o prezidenta Zemana, ten pije krev české pravici, tedy její podstatné části, jaksi kontinuálně. Dovolil si zvítězit v prezidentské volbě nad Schwarzenbergem a potom i o pět let později nad jiným kandidátem české pravice. To, že M. Zeman tak trošku napíná či natahuje a někdy i ohýbá českou Ústavu, je zřejmé. To ovšem vyplývá především z politického oslabení pozice skutečného šéfa exekutivy v zemi, A. Babiše. Babišova pozice je nesporně oslabena a premiér nutně potřebuje alespoň jednoho silného politického spojence na politické šachovnici. Kdyby nebylo premiérova problému s Čapím hnízdem a případným trestním stíháním, těžko by měl M. Zeman takové eldorádo. Nicméně, ať je to jak chce, prezident nekoná protiústavně, maximálně se chová neústavně. A co je neústavní, to může být předmětem diskuse, ale jen těžko žaloby na prezidenta. Senátor Láska, který impeachment prezidenta chce vyvolat, chápe, že je to plácnutí do vody. Láska dokonce říká, že nejde o odvolání prezidenta (to se mi ulevilo), ale o jeho napravení....

V zásadě jde jen o to, aby chlapci a děvčata z české senátní pravice i od jinud mohli projevit veřejně svou animozitu k prezidentovi a tak nějak se zviditelnit. Přístup těchto lidí se dlouhodobě nemnění. Oni nejsou schopni programově, nejsou schopni přinést nějakou bytelnou vizi této zemi, nikdy se od nich nedozvíte, kam by tento stát měl směřovat. Za to projevují nenávist vůči politikům, kteří jsou na opačné straně politického spektra. Vlastně mají tito pánové a dámy pravičáci podobný přístup k veřejnému dění a ke svým „nepřátelům“, jako měli normalizační komunisté. Nejraději by je hodili do ohně pekelného.

Zvláštním případem je ovšem senátor za ČSSD Dienstbier. Tam, kde měl možnost se politicky projevit, ať už jako ministr Sobotkovy vlády anebo místopředseda ČSSD, tam zklamal. Ke svým politickým odpůrcům projevuje stejnou nenávistnost, jako předáci pravice. To, že se s ním Zeman před svou první prezidentskou volbou nemazlil, je zřejmé, ale to by nemělo být důvodem pro věčnou revanš. Sociální demokracie se dnes potácí, i díky neumětelům typu Dienstbiera někde na hranici volitelnosti, tedy kolem 5%.

M. Zemanovi se podařilo dát v prezidentské volbě dohromady většinu převážně levicových voličů. Útočit proto na prezidenta z pozice sociální demokracie, kterou dnes volí prakticky jen Zemanovi voliči (vlastně jen jejich malá část) je politicky sebevražedné. Je to podobné, jako nedávné vyjádření tří senátorů ČSSD, de facto, na podporu církevních restitucí. Dienstbier si ničí svoji voličskou bázi ve svém volebním obvodě. Možná, že už svůj volební souboj za rok a půl o další senátorský mandát již vzdal. Aspoň tak to vypadá. Zkrátka sociální demokracie není dnes v situaci bohaté nevěsty, jako byla za mého předsednictví a musí přemýšlet nad dopadem každého svého kroku na svou potenciální a hlavně zužující se voličskou základnu.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

migrační pakt

Dobrý den, prý budete ve sněmovně jednat o migračním paktu. Znamená to, že jde ještě zvrátit jeho schválení nebo nějak zasáhnout do jeho znění? A můžete to udělat vy poslanci nebo to je záležitost jen Bruselu, kde podle toho, co jsem slyšela, ale pakt už prošel. Tak jak to s ním vlastně je? A ještě ...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Dominik Rusinko: Spotřebitelská nálada na vzestupu

15:49 Dominik Rusinko: Spotřebitelská nálada na vzestupu

Dubnové výsledky konjukturálních průzkumu ukazují na pokračující oživení tuzemské ekonomiky. Souhrnn…