Výsledky průzkumů politických preferencí jsou častým tématem diskusí nejen politologů, analytiků nebo novinářů, ale i široké veřejnosti. Téměř pokaždé, když se objeví nové výsledky, následuje na sociálních sítích vlna reakcí ve smyslu „zase to zmanipulovali“. Je pravda, že se výsledky průzkumů často liší nejen od skutečných výsledků voleb, ale také mezi jednotlivými agenturami. Jednoduché vysvětlení spočívá právě v podezření z manipulací s výsledky. Vzhledem k tomu, že osobně znám nejen řadu lidí z těchto agentur, ale i metodiky, kterými se tyto průzkumy provádějí, jsem přesvědčen, že minimálně u velkých a známých agentur k manipulaci s výsledky a daty nedochází. Tyto agentury často průzkumy preferencí provádějí jenom jako jakési svoje PR a výsledky dávají k dispozici médiím buďto zcela zdarma, nebo za nákladovou cenu. Jejich hlavními zákazníky jsou typicky firmy prodávající svoje výrobky anebo služby, u nichž je potřeba zjistit pravdivé a co nejpřesnější informace o situaci na trhu. Proto jsou poptávány agentury, které pracují přesně a výsledky nijak nepřibarvují. Firma vyrábějící prací prášky vydělává na tom, že prodává svoje prášky co nejvíce lidem za co nejvyšší cenu, kterou jsou tito lidé ochotni za jejich přípravky zaplatit, a ne na tom, jak vycházejí průzkumy. Agentura, která by se „proslavila“ tím, že umí upravovat výsledky, by přicházela o zákazníky.
Neporovnávat průzkumy mezi sebou
Čím tedy vysvětlit rozdíly ve výsledcích? Příčin je hned několik. První a nejdůležitější je metodika výzkumu. Každá agentura provádí svoje průzkumy trochu jinak a má tedy smysl porovnávat výsledky různých průzkumů jedné agentury. Porovnávat výsledky agentur mezi sebou naopak velký smysl nemá. Pro lepší pochopení dalších vlivů na rozdíly ve výsledcích průzkumů uvedu malý příklad z běžného života. Běžné domácnosti si ledničku kupují jednou za deset let nebo ještě méně často. Pokud se tedy budete náhodně vybraných lidí ptát na to, co si myslí o různých značkách ledniček, vybaví si možná tak nějakou značku, která má časté reklamy, nebo značku, kterou mají doma. Mnozí respondenti si ovšem nevybaví vůbec nic. Ti, kteří si ledničku právě koupili, nebo potřebují koupit, budou mít však přehled mnohem větší.
Sběr dat potřebuje svůj čas
Podobné jako s výše zmíněnými ledničkami je to i s politickými preferencemi. Pokud jde politické strany, je pro voliče tím obdobím „nákupu“ doba před volbami a těsně po volbách, tedy doba, kdy lidé intenzivněji než jindy různé strany zvažují a porovnávají. Navíc se lidé liší podle toho, jak intenzivně sledují různé televizní debaty a čtou politické analýzy. Vedle lidí, kteří domácí politiku sledují intenzivně dlouhodobě, máme lidi, které politika zajímá hlavně v období voleb, a také lidi, kteří k volbám spíše nechodí. Průzkumy se snaží změřit preference co nejpřesněji, ale vzhledem k tomu, že sběr dat a jejich zpracování zabere nějaký čas, dostávají se výsledky k novinářům a tedy i ke čtenářům a divákům se zpožděním od jednoho týdne až do jednoho měsíce. To má různý vliv na rozdíly ve výsledcích a preferencích stran.
Komu přejí novináři a komu neziskovky
Představme si nějakou silnou, bohatou a vlivnou stranu A. Strana A má peníze na to, aby byla v médiích prakticky nepřetržitě, její význam a vliv vedou k tomu, že představitelé strany A jsou zváni do různých debat. Političtí analytici stranu A ve svých analýzách vždy důkladně probírají a to nejčastěji hned na prvních místech. Vedle toho máme stranu B, která sice není příliš úspěšná, ale je oblíbená mezi novináři, takže i když strana B nemá peníze na reklamní kampaně, novináři představitele strany B zvou do debat stejně často nebo i častěji, než představitele strany A. Pokud navíc strana B má podporu neziskových organizací, nevadí jí, že sama nemá dost peněz, protože jí v publicitě pomohou právě tyto neziskovky. Nakonec tu máme stranu C, kterou novináři rádi nemají, která nemá peníze na velké kampaně a o níž se všeobecně píše jako o straně podezřelé nebo dokonce xenofobní. Politici ze strany C se do televizních debat na sledovaných stanicích dostávají spíše výjimečně. Je ovšem zajímavé, že průzkumy politických preferencí pro tyto hypotetické strany fungují odlišně. V období politického zimního spánku mezi volbami bodují strany A i B, protože lidé o nich vědí a mohou je denně vidět v médiích. Strana C doplácí na to, že v médiích moc vidět není a její potenciální příznivci se navíc mohou i bát svoje preference přiznat, aby nebyli považováni za exoty.
Letní prázdniny zamíchají s kartami
V období před volbami se ovšem situace začíná měnit. Strany A i B sice pořád bodují, ale rostou i preference straně C, která svoje omezené prostředky věnuje na billboardy a reklamy a navíc se její představitelé začínají objevovat i televizních debatách, protože v době před volbami jsou televizní stanice nuceny dbát na to, aby prostor ve vysílání dostávali pokud možno všichni. Pak ovšem přijdou volby a všichni analytici jsou „překvapeni“, že strana A opravdu získala tolik hlasů, jak předpovídaly průzkumy, že strana B získala hlasů o něco méně a strana C zase o pár procent více. Výsledky voleb ovlivní i následné průzkumy. Strana A má pořád svoje preference, straně B klesly, protože její příznivci začali zvažovat, jestli raději nevolit někoho s větší šancí na úspěch, a preference vzrostly i straně C, protože její potenciální voliči se přestávají bát dát najevo svůj názor. Poté ovšem přijdou třeba letní prázdniny a situace se vrací k zimnímu spánku.
Pokud čtenáře napadají nějaké konkrétní strany, ujišťuji je, že tyto příklady jsou záměrně vykresleny extrémně. Reálné strany naší politické scény se pohybují v prostoru mezi těmito extrémy a navíc se vyvíjejí. Ze strany, která byla dlouho v roli A, se může během pár let stát strana typu B, nebo třeba naopak.
Jiří Vyhnalík
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
