Josef Liška: Lidice a Ležáky, jejich oběti, jsou neomluvitelným zločinem nacistů a stálým varováním…

Obě odlišná místa, Lidice a Ležáky, každé z jiného koutu Čech i jejich obyvatelé prošli v krátkém časovém odstupu čtrnácti dnů stejnou, velice krutou životní zkouškou plnou hrůzy. Pro převážnou většinu bylo utrpení zakončené násilnou smrtí. Stali se obětmi pomsty německých okupantů po uskutečněném atentátu na Heydricha, jednoho z nejaktivnějších nacistů, pověřeným Adolfem Hitlerem k ovládnutí českého národa a pánem nad životem i smrtí v okupanty zřízeném Protektorátu Čechy a Morava.

O tragedii v roce 1942, o neštěstí obyvatel Lidic a Ležáků vyvražděných fanatickými nacisty, o smutných osudech žen i dětí, o všech, kteří se stali kořistí a objektem pomstychtivých nacistů, o tom všem snad již bylo sděleno všechno ...

Oba příběhy již byly dokumentovány snad do posledního detailu. Přesto nejsme a nikdy nebudeme schopni si plně uvědomit co hrůzy, strachu, utrpení, bolesti a strádání museli prožívat muži,ženy a děti po zatčení a v posledních minutách před násilnou smrtí.

Na pietní místo v Ležákách položily desítky delegací květinové dary. Foto: Zdeněk Pešek

Každým rokem ve výročí vyhlazení Lidic a Ležáků, si na těchto pietních místech tisíce poutníků připomínají oběti nacistické zvůle. Letos již od tragických událostí uplynulo 75 roků.

Na lidické pláni u společného hrobu 175 mužů, u bronzového sousoší 82 dětí nemilosrdně nacisty usmrcených výfukovým plynem, při shlédnutí audio-vizuálních záznamů v expoziční síni muzea nebo jen při rozjímání v Růžovém sadu míru a přátelství, si s hlubokou úctou uvědomují co se stalo …. .

Osudné ráno v Lidicích dne 10. června 1942 postavili nacisté ke stěně Horákova statku 173 mužů před popravčí četu a bez soudu jim vzali život.

Stejně hrůzný průběh se opakoval po čtrnácti dnech 24.června 1942 odpoledne v Ležákách. Po obklíčení osady a pod velením gestapa byli všichni obyvatelé shromážděni a dopraveni do pardubického zámečku. Ještě ten samý den, pozdě večer, bylo zde 33 dospělých mužů i žen zastřeleno. Jedenáct dětí bylo odesláno do sběrného tábora a po krátké době, stejně jako lidické děti nemilosrdně zavražděny výfukovým plynem ve speciálně upravené korbě automobilu.Jen dvě děvčátka, sestry Maruška a Jarmilka Štulíkovy měly štěstí.

Slavnostní průběh pietního aktu. Foto: Zdeněk Pešek

Byly vybrány na převýchovu do Německa a po válce se vrátily živé. Svůj domek sice nenašly, ale v nedaleké vesničce Včelákov měly dědečka, který přežil věznění v koncentračním táboře Buchenwald. U něho dostaly laskavou výchovu v novém domovu.

Po válce nebyly Ležáky obnoveny, ale na jejich místě vzniklo pietní místo které tvoří vyznačené půdorysy původních budov a památník „Kniha obětí.“

S mnohými delegacemi, které v Lidicích a v Ležákách letos položili věnec byli také Vlastenecké sdružení antifašistů z Prostějova a Olomouce spolu s prostějovskými středoškoláky. Pozvání ke spoluúčasti opět přijali studenti Gymnázia Jiřího Wolkera a Cyrilometodějského gymnázia.

Právě na pietních místech, u památníků a nad společnými hroby umučených a vyvražděných je možné názorně předat mladé generaci pravdivé svědectví a především poučení o průběhu jisté, temné etapy evropských i našich národních dějin. Není možné zapomenout na vzkaz ležáckých občanů vytesaný do žulovéha památníku : VY ŽIVÍ ! VZPOMEŇTE NA TOMTO MÍSTĚ OBĚTI Z LEŽÁKŮ, KTERÉ SVÝM UTRPENÍM A SMRTÍ VYKOUPILY VAŠI SVOBODU A NOVÝ LEPŠÍ ŽIVOT VÁS VŠECH. BRAŇTE SVĚTOVÝ MÍR.

Zásluhou početné skupiny studentů se ostatní spolužáci dozví pravdu o původních plánech fašistického Německa. O připravované germanizaci Evropy po likvidaci slovanských národů, o postupné proměně Slovanů v otroky sloužící „nadlidem čisté, nadřazené rasy“.

Význam zachování památky a úcty k obětem nacistického běsnění ve svém projevu nad společným hrobem lidických mužů zdůraznil jasně a přesně celorepublikový předseda Českého svazu bojovníků za svobodu ing. Jaroslav Vodička když mimo jiné řekl :

… Systematická likvidace českého národa byla pozastavena útokem na Heydricha, jenž je dodnes považován za jeden z nejvýznamnějších činů odboje proti fašismu v rámci 2. světové války, Ano, za tímto zásadním politicko-vojenským rozhodnutím, a jak těžké muselo být pro ty odpovědné, následovaly Lidice, Ležáky, popraviště, koncentráky - ale co by se stalo, kdyby k atentátu nedošlo? …

… Obětí z řad českého národa by přibývalo a jeho osud by nebyl nijak méně tragický. Nacistické zlo bylo potřeba porazit, a Lidice v tom boji pomohly. Strašlivě zaplatily, ale pomohly. Proto je třeba nezapomínat, proto je třeba dbát, aby toto místo – Lidice - bylo pietním místem nejen Evropy, ale i celého světa.

Připomínáme si i mnohá další pietní místa, čas konce 2. světové války ...

V projevu zazněla i aktuální, konkrétní myšlenka o lhostejnosti některých pedagogů, kteří považuji za zbytečné vést své žáky k vlastenectví a jako nepotřebné učit o hrdinství našich předků pro poučení z minulosti.

Předseda pokračoval :

… Vše se ale stává jakousi oficialitou, bez většího zájmu těch, kterým jednou tuto zem, naši Evropu, předáme. Dětem a vnukům....

O kladném vztahu učitele a žáka, mezi mladými dospělými a „dříve narozenými“ svědčí společně připravený program zájezdu Vlasteneckého sdružení se studenty. využili možnost a cestou z Lidic zpět na Moravu se zastavili v nedalekých Lánech. Po příjemné procházce zámeckým parkem navštívili hrob prvního prezidenta Československé republiky T.G. Masaryka. Vzpomenuli jeho významné dílo vrcholící založením samostatného českého státu. K uctění jeho památky položili na hrob kytici.

Vraťme se však k závěru projevu předsedy ČSBS :

... Skláníme se před památkou obětí lidické tragédie s jedním slovem – prostým a obyčejným – nezapomene!

Naše generace určitě ne. A pokud nám budou síly stačit, mír uhlídáme! Je to ostatně základní povinností nejen nás občanů, ale i politické reprezentace, kterou si jako občané České republiky volíme, a na podzim tohoto roku do Poslanecké sněmovny znovu volit budeme. A jako voliči se samozřejmě budeme svých politiků ptát ...“

Jistě, a je nás ještě stále mnoho, kteří si dobře pamatujeme. Zeptáme se těch, kteří nám budou opět slibovat co pro nás občany po zvolení obětavě udělají. Opravdu chcete, abychom zapomenuli na minulost, na hromadné zločiny nacistů, abychom přeslechli vaše trapně opakované omluvy předkládané německým představitelům? Jaký počet vašich voličů vás pověřil omlouvat se jménem celého českého národa Němcům ?

V Ležákách 25. června byl předseda Vodička ještě konkrétnější. V závěrečném projevu při ukončení slavnostního, pietního aktu vzkázal jistým vládním a politickým představitelům:

„Nacistický teror, zločiny a fanatický odpor, který nacisté do poslední chvíle kladli násilně ukončily tisícileté soužití Němců v českých zemích a zbořily složitě budovanou důvěru a ochotu k jeho pokračování. Odsun německých obyvatel z našich zemí byl logickým vyústěním této tragické kapitoly našich dějin a nelze se k tomu vracet a nelze akt odsunu nijak zpochybňovat ! To vzkazuji především vedení sudetoněmeckého landsmanšaftu odkud jsou často slyšet ona zpochybňující slova, která jezdí poslouchat členové české vlády, členové křesťanské strany ….. nesmíme zapomenout na to co se u nás, ale i na mnoha jiných místech Evropy v době II. světové Války dělo ...“

Tato slova byla aktuálním vyjádřením názoru obyčejných, přemýšlivých lidí, kteří se budou před podzimními volbami ptát :

Myslíte si, že mentalita vašich „milých krajanů“ z nichž mnozí jsou potomky nacistů se změnila a způsob myšlení je odlišný od jejich otců a dědů?

Kdysi spolu s Hitlerem snili o Velkogermánské říši.

Pánové, vaše nabádání zapomenout na minulost a hledět do budoucnosti zní lákavě a navíc pod pláštíkem křesťanství použitého do názvu politické strany i přesvědčivě. Je možné, že někteří důvěřiví občané uvěří.

Po neblahých zkušenostech z minulosti a po neustálých snahách sudetských Němců o revizi vydaných dekretů o poválečném právním uspořádání v českých zemích je těžké vám uvěřit- Je smutné sledovat podporu, kterou jim prokazujete. O čistotě jejich i vašich zámyslů moudrý občan pochybuje. Nebo snad má uvěřit vašim líbivým slovům i řeči vašich „milých krajanů,“ kterým tak rádi nasloucháte?