Nejpodstatnější byl rozpad ČSSR na ČR a Slovensko. Ten se uskutečnil právnickou cestou. Politické reprezentace, které se prohlásily za vítěze revoluce, pokojně oddělily historická území, a prohlásily je za samostatné státy. Celý svět nás díky osobě Václava Havla obdivoval.

Podstatou správného chodu demokratického státu jsou svobodné volby, ve kterých občané zvolí své zástupce. Vládne vláda, složená ze zvolených zástupců.

Má-li společnost po revoluci správně fungovat, musí existovat taková moc soudní, která respektuje spravedlivé soudnictví. Jak má spravedlivé soudnictví fungovat, objevili už ve starověku. Soudci musí být nezávislí, morální a dokázat oddělit pravdu od lži. Někdy ani tyto předpoklady nezaručí správný chod státu (Hitlerovo Německo).

Osobnosti, které se po sametové revoluci dostaly volbami do popředí, byli V. Klaus za ODS (Občanská demokratická strana) a M. Zeman za ČSSD (Česká strana sociálně demokratická). Uskutečněná privatizace státního majetku právní stát nepřinesla. Ani Lidový dům nepřispěl k volebním úspěchům.

Aby po nějaké revoluci vznikl ekonomicky fungující právní stát, musí existovat takové právní normy, které stanovují soudcům, jak mají rozhodovat. Moc soudní je v každém právním státě bezpodmínečně nutná. Jakými normami se má soud řídit, musí přesně stanovit zákonodárci. Zákonodárci určují, jak je stát ke svým občanům spravedlivý. Naši zákonodárci jsou z velké části „vyškolení“ v duchu totalitní justice. Do zákonných předpisů si záměrně vkládají takové právní normy, které jim zaručí profit v civilní profesi.