Svou literární dráhu začínal jako překladatel německé poezie, především svých přátel Hannse Cibulky a Reinera Kunze. V šedesátých letech se stal novinářem. Po vpádu tzv. spřátelených vojsk se podílel v Liberci na vydávání v protiokupačního obdeníku Vpřed. O rok později musel noviny opustit. O těchto zlých časech napsal své dvě nejúspěšnější knihy: Potom přijeli tanky a Nejdřív tanky, potom pendreky. V normalizaci se živil rukama. Pod cizími jmény psal rozhlasové hry a překládal poezii i prózu. Z této doby pochází jeho literárně nejkvalitnější dílo. Básnická sbírka Promluvy do zdi (vyšla až v roce 2004) sugestivně zobrazuje duchovní bídu a bezmoc sedmdesátých a osmdesát let.

Po revoluci se stal členem řídícího výboru Syndikátu novinářů ČR a předsedou jeho krajské pobočky. Byl jeden ze zakladatelů Kruhu autorů Liberecka, který vydal deset velkých literárních sborníků Kalmanach a několika knih. Mimo jiné zcela výjimečnou publikaci německé autorky Isy Engelmann Židé v Liberci, kterou přeložil.