Jednak proto, že jsem chtěl popřát vrchnímu družstevníkovi Janu Mládkovi k svátku a jednak proto, že je osvěžující jít někam, kde se nerozebírá donekonečna otázky kolem koronaviru. Uvedu i panelisty, protože to pokládám za důležité. Postupně vystoupili: Petr Frisch, daňový poradce a spolumajitel skupiny Pro Factum, Kateřina Cajthamlová, lékařka, psychoterapeutka a moderátorka pořadu o zdravé výživě, Vítek Samek, místopředseda Českomoravské konfederace odborových svazů, Linda Nejezchlebová, předsedkyně Správní rady - Sdružení pro zaměstnanecké stravování a Jiří Žežulka, partner poradenské skupiny APOGEO a specialista na daňovou problematiku.
Musím říci, že to jsou lidé na svém místě a popsali velmi přesně průlom, který by znamenalo zavedení finančního paušálu namísto stravenek pro zaměstnance do praxe. Bylo patrné, že to jeden vedle druhého z různých, více nebo méně patrných důvodů, nebyli úplně příznivci tohoto průlomu, ale jimi naznačené problémy s finančním paušálem byly a jsou zcela zjevné a objektivní. Jde nejen o problémy se samotným zavedením finančního paušálu, ale i problémy, které může existence paušálu a jeho fungování v praxi přinést. Nad vystoupeními panelistů se vznášela jako duch nad vodami otázka, proč to celé vláda nebo MFČR vlastně dělají, když to vlastně může přinést jenom problémy. Důvody uváděné vládou jsou opravdu dětinské a v zásadě při určité úrovni poznání neuvěřitelné. Nezůstal jsem na závěr setkání, ale dovolím si přesto naznačit, o co podle mého názoru vlastně jde.
Samozřejmě jde o politický marketing, je to v každém případě změna, která může přinést vládě a především hnutí ANO hlasy. Lidé většinově takovou změnu „od papírků k tvrdé kačce“ uvítají. Klíčovou otázkou je otázka proč…?!? Měl jsem pocit, že podstatnou část odpovědi dala vystoupení samotná vystoupení. Z podstatné části se totiž nesla ve stylu, že závodní stravování a stravenky jsou vtělené dobro, které pracující lid nedokáže ocenit, a kdyby dostal místo stravenek peníze, tak by pracující lid lumpačil, kupoval by si chlast a jiné pamlsky a vůbec si přitom neváží výdobytků dosažených odborovým hnutím v dějinách MDH na hnusných kapitalistech a zaměstnavatelích. Prosím, aby to bylo bráno jako ironie velmi umírněná, jak bude pojednáno níže.
Vzpomněl jsem si, jak jsme se v první polovině 80. let pokoušeli přijít se základním stipendiem pro studenty vysokých škol. Jako základní zdroj jsme vzali přídavky na děti a daňové úlevy rodičům společně se státními dotacemi, které šly v té době na zlevnění studentského života, především do ubytování a stravování. To jsme tak nějak sečetli, podělili počtem studentů a dostali jsme číslo. Žádná raketová věda, ale i tenhle možná poněkud dětinský pokus stačil k tomu, aby se objevila legenda o obzvláště zákeřném útoku na socialismus. Argumentace tehdejších nositelů vedoucí úlohy tenkrát zněly skoro přesně jako argumenty dnešních panelistů, včetně toho, že to studenti propijí, že je to takhle pro jejich dobro, kterého si neváží. Neváží si toho, co pro ně předkové a strana vybojovali. Mají mít minimum starostí a soustředit se na co nejlepší studium za dělnické peníze. Naše námitky, že jejich vrstevníci si normálně vydělávají, mají rodinu, práci a odpovědnost byly označeny o rafinovaný pokus podkopat základy socialismu a tedy o nebezpečný revizionismus. Studenti zůstali v dotovaném sociálním skleníku, a když z něj na konci studia vykoukli, koukali mnozí se sedmnácti stovkami hrubého ve světě bez dotací jako puk. Přesto tenhle kulturní šok přečkali vesměs ve zdraví.
Musím říci, že mně je dnes s odstupem času naprosto jasné, proč peníze místo stravenek potáhnou. Univerzálnější ekvivalent je na první pohled vždycky žádoucnější, než ten omezený, ale to nestačí. Je to i proto, že ti, kteří obhajují kvalitní zaměstnanecké stravování, argumentují způsobem, který silně připomíná argumentaci protagonistů reálného socialismu. Je to také proto, že debilizace určité části společnosti dospěla tak daleko, že vše, co jen trochu zavání socialismem, je třeba principiálně odmítnout a toto odmítnutí učinit součástí vítězného tažení za svobodou a demokracií. Proto je třeba odmítnout i teplý oběd, jen si nezadat se starými časy. Je to stará dobrá česká figura, vylívaní vaniček i s děťátky, které padají z vaničky rovnou na hlavičku. Systematicky debilizovaným jedincům lze snadno nakukat, že co je se socíkem, je i s čertem, a je jim úplně jedno, že stravování části zaměstnanců organizované zlými kapitalisty má kořeny už v počátcích průmyslové revoluce. To radši žaludeční nervózu a vředy…
Finanční paušál po dlouhých letech prolamuje hegemonii účelově vázaných bonusů a než lidem dojde, že není všechno zlato, co se třpytí a dá se utratit za cokoliv, tak bude po volbách a možná i po stravenkovém a stravovacím systému, který se sice snadno zlikviduje, ale bude se složitě obnovovat… Možná na těch slovech o tom, že někdy je třeba čelit sebedestrukci ve jménu svobody, něco tenkrát bylo a pořád je…
Jediné, co je jisté, že někdo dokázal vyhmátnout správnou chvíli a správnou míru debilizace, kdy zabrnkat na chrabrá srdce bojovníků proti minulosti… Uvidíme, jak to celé dopadne. V každém případě je dobře, že se družstvo FONTES RERUM obnovilo svoji činnost a účast byla bohatá.
Příště to prý už bude určitě o koronáči, tak přijďte…
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
