Libor Hofman: Čechy Čechám aneb Zbyněk Hutar ať se nediví

04.02.2019 9:51

Proč stále ještě nemáme pro svou vlast všemi uznávaný a respektovaný jednoslovný název?

Libor Hofman: Čechy Čechám aneb Zbyněk Hutar ať se nediví
Foto: ondřej šmerda design
Popisek: Asociace reklamních agentur iniciovala soutěž na logo České republiky s použitím krátkého názvu Česko. Tento návrh pochází od ondřej šmerda design

Už jsem skoro doufal, že jsem úplně poslední, koho trápí spory o to, zda naši zemi nazývat Česko, Čechy nebo Česká republika, protože o tomto problému bylo dlouho mediální ticho. Tu jsem však objevil článek Zbyňka Hutara, publikovaný pod názvem Zvu vás do Sakrabónie… (ZDE). Z textu je patrné, že sice autor přináší zajímavé a nečekané souvislosti, ale že si je vědom toho, že věc se táhne příliš dlouho a s neuspokojivým výsledkem. Proto snad do titulku zvolil Sakrabónii, tj. zemi, které nemohou přijít na jméno, a nakonec zařadil pro odlehčení link na řízný Chebský pochod, aby tak dal najevo, že vlastně i jiní mají určité problémy….

Jména Moravy ani Slezska se do názvu republiky nedostala

Čechy Čechům, slyšíme občas na shromážděních nacionalistů. Ale kdo jsou vlastně tito Češi? Mnozí možná ani Češi nejsou, jsou to třeba Moravané, Slezané, nebo dokonce někdy úplně jiní Ané, Ové či Áci. Proč stále ještě nemáme pro svou vlast všemi uznávaný a respektovaný jednoslovný název? Že by tu nikdy nebyl? České knížectví, později království v sobě zahrnovalo i Moravu a větší či menší kus Slezska, ba občas i některé části dnešního Německa. Možná se už tehdy říkalo všem těmto územím dohromady Čechy, řečí vzdělanců pak Bohemia, -ae, f. (krásně v ženském rodu a v singuláru). Rozhodně však od 7. dubna 1384 zde byly rozhodnutím Karla IV. Země koruny české a to až do vlády Marie Terezie, která svým rozděl a panuj tento historický celek zrušila. České území Koruny však nadále zůstávalo jakousi hlavou všech těchto území, Praha jejich centrem a Habsburkové byli na tuto svou državu náležitě pyšní. Znovu se svým způsobem potvrdila celistvost zemí Koruny české, když se po roce 1918 staly Čechy, zastupující ovšem i Moravu a Slezsko, součástí názvu nového státu. Jména Moravy ani Slezska se tehdy do názvu republiky nikterak nedostala. Proč taky? Vždyť tam i tam se mluví (ovšemže až od roku 1945) převážně česky. A navíc do tehdejší ČSR, stejně jako do dnešní ČR, patřila jenom část Slezska. Značka Made in Czechoslovakia se s počínající globalizací rychle rozšířila po celém světě. Škoda, že jsme byli rozděleni.

Co tedy s tím jednoslovným názvem? Mnoho se napsalo, mnoho se řeklo, emoce vystřídalo uklidnění, ale jsme tam, kde jsme byli před šestadvaceti lety. Možná by bylo dobře na celou kauzu zapomenout a nechat jí, ať se vyvíjí a zraje si sama o sobě. Ze všech rozhodnutí nakonec možná Česko (ba i Čechy), ať se to někomu líbí, jinému nelíbí, vychází nejlépe, byť se nabízí mnoho jiných koncovek vytvářejících zajímavé tvary jako třeba Čechie, Čechava, Čechánie, nebo snad třeba Čecholand, který mnohdy naše soudobá politika a zájmy většiny lidí připomínají.

Oč složitější by bylo, kdyby u nás stále ještě žila třetina Němců…

Jak si s naším jménem (ať v češtině nebo ve svém jazyce) poradí cizinci, nechal bych na nich. Francouzům se možná také nelíbí, že jejich zemi Němci nazývají Frankreich, a mohli by poukazovat na to, že Francie bývala královstvím nebo císařstvím, nikoli však říší, ale co proti tomu zmůžou. Dánové taky neprotestují proti jménu své země, které dokonce v jejich vlastním jazyce vypadá jako nějaká německá marka, i když do jejich království ještě poměrně nedávno patřila půlka Skandinávie. I my máme někdy rozporuplná jména národů, ale všichni si zvykli a zdá se, že to nikomu nevadí. Některé národy by se na nás mohly zlobit, ale například Maďaři nám mohou naopak blahořečit, protože snad jenom my jim říkáme po jejich, napsaném ovšem po našem. Většina evropských zemí má dnes štěstí na v dějinách mnohdy proklamovanou národnostní čistotu. Maďaři mají Maďarsko, Poláci Polsko, Němci Německo, jen my Češi (a česky mluvící Moravané a Slezané) nechceme Česko. Oč složitější by byla situace, kdyby na našem území stále ještě žila třetina německy mluvícího obyvatelstva.

Všechno je prostě zašmodrchané. Dejme tedy prostor času, a ten ukáže, jaký vhodný název bude pro náš prostor nejlepší, naše země si však se svým názvem nějak každopádně poradí sama. Já však na tomto místě slavnostně provolávám: Ponechejme Čechy Čechám!

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…