Sakrabónií nazývala moje babička vždy nějakou pochybnou či alespoň vzdálenou zemi. V názvu je totiž skryto „sakrování“, což připomíná kletbu či možná jen nadávání. Synonymem je v tomto případě podobné asociace vzbuzující Tramtárie. Já ovšem v duchu pro své účely za Sakrabónii označuji naši pěknou Čechii nebo ošklivě znějící Česko, tj. zemi, které někdo nebo možná nikdo „nemůže přijít na jméno“. Co mě k tomu vede?

Jen co po nás začali lézt slimáci…

Když po rozpadu Československa vznikl novodobý samostatný český stát, navrhli technokraté z Českého úřadu zeměměřického a katastrálního pro všechny „povinně“ zavést jednoslovný název Česko, který měl zastřešovat historické země Čechy, Moravu a Slezsko, vnést celkový řád a zároveň šetřit city Moravanů. Česko se dnes jako jednoslovný konstrukt skutečně používá, ale nikoliv výlučně, dá se též říct, že se úplně neujalo, je však „tlačeno“ médii. Když dojde na přirozený tok řeči, používá i moje dcera, narozená v posledním „československém“ roce, pojem Česká republika, i když se slovem Česko vyrůstala. Na „dlouhém“ názvu zpravidla trvá i při výčtu jednoslovných označení, kdy se naše republika s adjektivem ocitne mezi zeměmi jako je Německo, Polsko, Švédsko, což svým kontrastem působí značné rozpaky. Dvojslovný politický název mezi jednoslovnými tradičními označeními působí totiž zvláštně, připomíná jakýsi provizorní či nedokonalý stát, který se zvláštní hysterií zdůrazňuje své republikánství. Za vzniklou situaci je podle mého názoru spoluodpovědný první ministr zahraničí nového státu Josef Zieleniec, který se v mezinárodním styku zdráhal autoritativně prosazovat pojem Czechia. Spojení Česká republika se tak i v případech, kdy bylo vhodné formulovat jednoslovný název, používalo, mj. i pod vlivem prestiže anglického Czech Republic, tvrdošíjně i na domácím fóru. Říká se, že symetrie je estetika idiotů. O vnitřním názvu státu šlo přeci při nechuti k pojmu Česko vést ještě dlouhé spory, někteří mohli trvat na dvojslovném českém názvu až do konce věků, nicméně v zahraničí je absence krátké formy nesrozumitelná.

Afarové šíří chaos

Mnohé národy chaos šířený z Prahy neunesly a vytvořily si jednoslovná neoficiální pojmenování. Za všechny zde uveďme Němce, kteří vytvořili korektní Tschechien a zároveň tak odčinili urážlivý název Tschechei. Ten byl nepřijatelný jak pro do jisté míry hanlivou příponu „ei“, tak také kvůli vzpomínce na Hitlerův výraz „Resttschechei“ užívaný pro zbytek Československa po odstoupení Sudet a nakonec i po odtržení Slovenska. V očích světa jsme svým dvojslovným anglickým pojmenováním vnímáni ne jako země se státním politickým občanským národem a tedy jednoslovným názvem, ale navíc k již zmíněným asociacím jako kmenový stát evokující možná i kočování. Není to přehnané? Pokusím se vysvětlit.

Neblahý vývoj začal už se jménem Česká a Slovenská Federativní republika, což vzdělancům mohlo připomínat dřívější Francouzské území Afarů a Isů, dnešní Džibutsko. Česká republika může tedy dnes být například ve francouzských očích vnímána podprahově jako něco připomínající stát kmene Afarů. Že je něco s názvem našeho státu v nepořádku, jsme jako politický národ reflektovali až poměrně nedávno, kdy jsme se „osmělili“ začít prosazovat jednoslovný mezinárodní název státu. Výsledkem je, že teprve od roku 2016 je výraz Czechia uveden v oficiálních seznamech OSN “UNTERM” a “UNGEGN” a v mezinárodních standardech ISO. Zatím se ujal jen částečně, jde o další změnu v relativně krátkém časovém úseku.

Vítejte v Prague

Mnozí cizinci si ještě pamatují a užívají pojem Czechoslovakia, Czech and Slovak Federative Republic se snad mihl v periferní paměti světa jen jako šum, nicméně jisté znejistění se dostalo do oběhu. Když si na podivnost jménem Czech Republic začali uživatelé zvykat, přišla předloni oficiálně Czechia. Vše je tedy zdánlivě napraveno, ale nejistota paradoxně vzrostla. Nikdo na nás ovšem mezitím nečekal a zvukovou stopu nového jednoslovného názvu „obsadila“ zdánlivě podobná Chechnya, Čečensko. To se projevilo už v roce 2013, když s Čečenci spojovaný terorista Carnajev napadl maratonský běh v Bostonu. Na sociálních sítích bylo vyzýváno k bombardování Česka. Když začala být před nedávnem prosazována Czechia, přišli odpůrci tohoto jednoslovného názvu s čečenskou odstrašující stopou. Tak malá země, tolik sporů a tolik změn. Jaká je dnes situace?