Odpověď spolku byla záporná. Ne, politickou stranou v rámci stávajícího demokratického systému rozhodně být nechceme, čímž demokracie dostala od spolku první, řekněme, pleskanec, zatímco fašismus se od něj dočkal prvního pohlazení

Odpověď spolku byla ale širší. Nechceme být politickou stranou, ale nátlakovou skupinou, upřesnil spolek, čímž se připodobnil jednomu z pěti klíčových momentu fašistického hnutí, jak je v knize Anatomie fašismu formuloval americký politolog R.O. Paxton. Podle Paxtona je totiž tímto  momentem či znakem fašismu AKCESCHOPNOST, která místo těžkopádného hnutí  národa vyzdvihuje rozhodný čin, kterého je prý schopen jen odhodlaný, akceschopný a nátlakový oddíl, jenž je svou aktivitou a cílevědomostí dokáže vybojovat si to, čeho je třeba.

Pokud se vám aktivivita Milionu chvilek zdá být shodná se shora popsaným, pak demokracie má  od spolku Milion chvilek na tváři druhý pleskanec, zatímco fašizmus se od něj dočkal už druhého pohlazení.

Paxtonem jsme začali a budeme s ním tedy i pokračovat. Podle něj dalším momentem a znakem fašismu je KRIZE společnosti. Protože jen společnost zasažená krizí je náchylná k úspěšnému fašistickému převzetí moci. A krize buď už je, nebo je třeba ji vyvolat.

Pokud máte za to, že Milion chvilek se dnes svým vyhlašovaným nátlakem a manifestacemi snaží takovouto krizi u nás vytvořit, či krizi už existující ještě prohloubit, pak demokracie si už od spolku stírá z tváře třetí obdržený pleskanec, zatímco fašismus jásá nad jeho třetím pohlazením.