Dvojciferným tempem rostly v EU přitom už jen v Litvě, o 10,2 procenta, a v Lotyšsku, o 10,1 procenta. Situace v ČR je tedy v kontextu EU varovná. Za rizikový vývoj v ČR mohou zejména dva klíčové faktory. Prvním jsou až příliš dlouhá stavební řízení, která developerům a dalším podnikatelům ve stavebnictví neumožňují pružně reagovat na současnou zvýšenou poptávku po bydlení, která odráží obecnou ekonomickou prosperitu České republiky, zejména pak růst reálných mezd. Druhým faktorem, jenž je třeba hledat za dramatickým zdražováním nemovitostí v ČR, je měnová politika České národní banky. Ta při zahajování svého intervenčního režimu v listopadu 2013 explicitně deklarovala, že kromě jiného z důvodu zahájení režimu zdraží právě také nemovitosti. Intervence přispěla ke stlačení úrokových sazeb u hypotečních úvěrů v ČR a tím tedy ke zvýšení poptávky po nemovitostech. Podílela se také na snížení výnosové atraktivity dalších investičních nástrojů, například dluhopisů, což pozornost investorů namířilo také právě k nemovitostem. ČNB tak zejména letos v prvním čtvrtletí „uvízla v pasti“, jelikož se loni napevno zavázala ukončit režim až nejdříve v letošním druhém kvartále. Korunu tak v rámci intervenčního režimu paradoxně oslabovala i ve čtvrtletí, v němž – jak z dnešním dat Eurostatu registrujeme – rostly ceny nemovitosti nejrychleji v celé EU. I mezičtvrtletně totiž letos v prvním kvartále ceny nemovitostí v ČR stoupaly nejrychleji v celé EU, a to o 2,9 procenta. Vzhledem k vývoji na nemovitostním trhu a obecně v tuzemské ekonomice nelze očekávat, že by dramatický růst cen nemovitostí v ČR v nejbližších čtvrtletích ustal.