Ráda bych znovu oživila rozsáhlou a podnětnou debatu Parlamentních listů o vzdělávání. Velmi mě totiž zaujal příspěvek Petra Hampla (k přečtení ZDE). Také dnešní příspěvek Jiřího Kobzy z SPD je velice dobrý, kurážný a jdoucí do hloubky (k nahlédnutí ZDE). Poprvé jsem k tématu publikovala ZDE. Následně mi oponoval profesor Ivo Budil (jeho článek je k přečtení ZDE) a Milan Barna se naopak postavil na mou stranu ZDE.

Vraťme se k Masarykovi. TGM je pramen čistý

Zpátky však k nezávislému sociologovi a publicistovi Petru Hamplovi. Bezmezně souhlasím s jeho článkem, na který jsem již výše v textu dala link. Bez škol a bez vzdělání by to nešlo. Myslím, že nyní by se měla vést diskuse o tom, jak školní výuku ovlivnit tak, aby byla ve prospěch úrovně společnosti i většiny jednotlivců, což také znamená navazování na vše pozitivní, co český národ kulturně, mravně a sociálně v minulosti pozvedlo. Součástí by musela být znalost i všech důležitých relevantních pozitivních aspektů myšlenkových, etických a zodpovědnost za jejich zachování a rozvíjení. Znalost historie, zvláště ve smyslu Masarykovy filosofie českých dějin, je v tomto kontextu velmi aktuální. Je třeba zdůraznit demokratizaci vzdělání jako kolektivního úsilí přispívajícího k integritě společnosti, národa, jako cestu k pozitivnímu rozvoji mravnímu, kulturnímu, intelektuálnímu, politickém, sociálnímu, a to jak jednotlivců, tak národa.