Bohemia měla, ať už si lžeme do ucha cokoli jen dvě hvězdné hodiny. Shakespeare ji pojal do nesmrtelné hry a daroval jí moře. Méně se už ví, že jediný tvor, který přelstil Sherlocka Holmese, Irena Adler, pocházela z Egeru, což je Cheb. V povídce skandál v Bohemii vystupuje navíc bohemský král. Hřmotný, s knírem a v kožešinách oděný.
Na dovolených a služebných cestách se setkáváme s lidmi, kteří neznají naši vlast, Někteří si vzpomenou na Czechoslovakia jiná na trade mark Prague (která přežila třicetiletou snahu všech magistrátů zbavit ji lesku a rozkrást na kost). Nikdo neví, kdo byli naši hrdinové Masaryk a Havel, na Jágra už zapomněli i hokejoví fandové – v Americe je hokej menšinový sport.
Forman, Navrátilová a Lendl, kteří dosáhli světového úspěchu, jsou Američané. V Americe se vás příliš neptají, jestli jste přišel z Česka nebo Čečenska.
Proč tenhle úvod.
Chtěl bych žít ve slavné zemi. Jsem Čech a rád bych, aby tato země nebyla směšnou provincií, jejíž vládcové, obrazně řečeno, chodí v kožešinách. Chtěl bych, aby celá země byla pro svět příkladem chytrosti, slušnosti a otevřenosti.
Vezměme malý příklad. Vede se diskurs o dvacet nešťastníků, kteří přibyli k italským břehům. Každý ví, že prověřit dvacet lidí, zda nejsou teroristi a postarat se o ně v rychle rostoucí zemi, kde chybí více než sto tisíc pracovníků, není problém. Kdo má srdce křičí, vemte je! Kdo má kromě srdce i mozek ví, že politici nemohou jinak, než trvat na tvrdém postoji. Drtivá většina z nás se bojíme něčeho cizího. O islámu nevíme nic, ale považujeme ho za zločinnou ideologii.
Největší novodobý český hrdina Masaryk čelil čecháčkovství, malosti, chtěl, abychom byli světoví. V době tuhých kontrol a omezených médií.
V době bez kontrol a s neomezenými médii se světu bráníme.
Ne, teď nemluvím o uprchlících, mluvím o nás samých. Není tu nikdo jako Masaryk, který by nás vytáhl z našich pohodlných doupat a povzbudil nás: Jde se na to!
Nikdy jsme si pořádně nepřiznali, že jsem na vedlejší koleji. Dobré vlaky sem nejezdí. Pravda, je tu co jíst a je tu na co se koukat, ale většinou je to velice malé. Ale dobré vlaky, vlaky, které míří do vesmíru, tu nestaví, a ani to neplánují. Jejich strojvůdci vědí, že by tu nabrali nesnesitelné zpoždění.
Můžeme se sympatiemi sledovat snahu politiků modernizovat zarezlý stát. Pohnout s něčím tak zarezlým je ale na hranici lidských sil, i pokud bychom věřili politikům nové generace, že všechno myslí dobře.
Napsal jsem jednu knížku, která opakuje obraz: ve zmijovce a v montérkách vysedáváme před betonovou kostkou prodejny Jednota, která byla přejmenována třeba na COOP a popíjíme desítku, kouříme retka a nedáváme na poměry. Měl jsem na mysli i sebe sama.
Tak se už zvedněme, prosím.
Vyšlo na komarkovynoviny.cz. Publikováno se souhlasem autora.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
