Takto několikrát reagovala i německá moderátorka Sandra Maischbergerová, když její hosté začali mluvit jeden přes druhého. A nebyli to ledajací hosté, které si pozvala už v květnu 2012 do své talkshow nazvané SALAFISTÉ PŘICHÁZEJÍ – PATŘÍ TENTO ISLÁM K NĚMECKU? Důvodem rozčilení účastníků byla právě tato otázka: tak patří či nepatří?
Debaty se zúčastnili bývalý místopředseda Ústřední rady Židů v Německu (Zentralrat der Juden in Deutschland) a současný novinář a moderátor Michel Friedman, saský imám (Imam von Sachsen) Hassan Dabagh z Lipska, turecko-německá herečka Renan Demirkan, novinář z časopisu DER SPIEGEL Matthias Matussek, bývalá moderátorka stanice MTV Kristiane Backerová žijící v Londýně; ta konvertovala v roce 1995 od protestanství k islámu a napsala o tom knihu “Islám jako cesta srdce. Proč jsem muslimkou“. Posledním hostem je oblíbený účastník talkshow, kritický i sebekritický poslanec a schopný diskutér Wolfgang Bosbach z CDU. Pár ukázek z debaty:
Kontraverzní Imám Hassan Dabagh byl určen ke sledování Úřadem pro ochranu ústavy (Verfassungsschutz). Mělo se zjistit, zda jeho aktivity v Lipsku a jinde v Německu nezahrnují styky s extremisty. Imám nelenil a Úřad zažaloval, prohlašuje, že „vždy vyzývá k míru, k rozumu a je proti násilí“; rovnoprávnost ženy je prý v islámu zajištěna lépe než v jiných náboženstvích.
Michel Friedman se ho tedy ptá, proč odmítl nechat se před vysíláním nalíčit ženou – kosmetičkou. Hassan vysvětlil, že líčení neodmítl kvůli tomu, že ho měla nalíčit žena, ale proto, že trpí alergií (smích ve studiu).
Renan Demirkan je německá herečka tureckého původu, která si zahrála například s detektivem Szimanskim ve filmu Zub za zub (Zahn um Zahn). Je rozená muslimka a říká: „milovat jsem se naučila od muslimů, jednat od křesťanů a myslet od Židů“.
Ta prý má po celou debatu nedobrý pocit a zrychlený srdeční tep. Připadá jí totiž, že kritika islámu, kterou slyší od novináře Matthiase Matusseka (islám nepatří k Německu) a názory imáma (islám k Německu patří) jsou jen jednou stranou téže mince. To se Matussekovi vůbec nelíbí, považuje to za útok na svoji osobu, jak může být na jedné minci s imámem!?
Herečka se snaží věc vysvětlit – oba postoje, jak radikálně protiislámský (islám k Německu nepatří), tak radikálně proislámský (islám k Německu patří) reprezentují hermeticky uzavřené myšlenkové systémy, které propagují jen svoji vlastní pravdu a musí ztroskotat.
Stejná otázka po čtyřech letech na sjezdu AfD (Alternative für Deutschland)
Připomenul jsem čtyři roky starou talkshow s výrazným „multikulti obsazením“ a s její titulní otázkou proto, že stejná otázka PATŘÍ ČI NEPATŘÍ … „visela zvací ve vzduchu“ při sjezdu strany AfD ve Stuttgartu o prvomájovém víkendu. Větu „Islám patří k Německu“ pronesl vedle jiných politiků bývalý německý prezident Christian Wulff 3. října 2010 a pomohl tak rozvířit debatu kolem této otázky.
AfD pořádala svůj 5. řádný sjezd, první, na kterém představila svůj stranický program. Velká pozornost byla upřena na formulaci týkající se islámu. Byl potvrzen antiislámský kurs – do základního programu byla přijata zásada, že islám k Německu nepatří. Stejný názor, ovšem s výhradou, že muslimové k Německu patří, vyjádřil nedávno i předseda frakce CDU ve Spolkovém sněmu Volker Kauder.
Kolem otázky se točí i mnoho anket. Deník BILD nedávno pátral po názorech německé veřejnosti a zjistil, že s tím, že islám nepatří k Německu, souhlasí 61 procent, opačný názor zastává jen 22 procent dotázaných (čísla z ledna 2015 byla 47 a 37 procent).
Časopis DER SPIEGEL se mezi účastníky sjezdu doptával, zda se považují za pravicové resp. extrémně pravicové. Za zaznamenání stojí odpověď jednoho z dotazovaných. AfD se považuje za pravicový střed, protože se CDU posunula natolik doleva, že by dnes jejím čestným členem, pokud by ještě žil, mohl být jmenován i bývalý první tajemník SED (východoněmecké komunistické strany) Erich Honecker.
Proti muezzinům a minaretům – hodní muslimové pochváleni
Asi 2000 delegátů sjezdu AfD souhlasilo s tím, že je třeba zakázat volání muezzinů a stavbu dalších minaretů, AfD je i pro zákaz úplného zahalování. Imámové mají být školeni na německých univerzitách.
Na druhé straně se strana hlásí ke „svobodě víry, svědomí a vyznání“. V usnesení nechybí ani pochvala dobře integrovaných muslimů: „Mnoho muslimů žije v souladu s (německým) právním řádem a jsou akceptováni jako členové naší společnosti“.
Ostřejší formulace, podle které je islám v rozporu s německou ústavou, se do textu nedostala. Většinu na druhé straně nezískal ani požadavek, aby byla „distanc“ zaujata jen vůči politickému islámu, ne islámu jako takovému.
Imigrace
Oba dva dny byla značná část programu věnována imigraci. V sobotu večer byla do programu vepsána formulace, že imigraci, „zvláště z cizích kulturních okruhů“ je třeba zásadně odmítnout, v neděli byla pasáž vyškrtnuta.
Několik řečníků poukazovalo na to, že AfD byla ve své počáteční fázi vždy pro kontrolovanou imigraci kvalifikovaných sil po vzoru Kanady a od této linie by se strana neměla odchylovat. Nakonec byly některé radikálnější formulace zase změněny a ve stranickém programu je teď napsáno: “Vítáme přistěhovalce kvalifikované pro pracovní trh a ochotné se integrovat“.
Akce a reakce – svlékání beránčího roucha?
Reakce německých médii na sjezd AfD byla více než živá.
I když je sjezd vcelku hodnocen tak, že extrémní stanoviska v programu i jinde nepřevážila, z mnoha stran je slyšet ostrá kritika. Nahoře zmíněný Michel Friedman např. v interview se stanicí Deutschlandfunk přímo konstatoval, že „vlci odhodili roucho beránčí“.
Vlivný deník Frankfurter Allgemeine Zeitung vypočítává dvacet bodů, jejichž splnění si AfD ve svém programu vytyčila. Tahle cesta by podle novin znamenala, že se Německo stane jinou zemí.
První skupina se týká legislativních úprav trestního zákoníku: trestní odpovědnost dětí od 12 let, pachatelé, kteří jsou drogově závislí nebo trpí nevyléčitelnou závislostí na alkoholu, se nemají umísťovat na psychiatrická oddělení, nýbrž mají být umístěni do vězeňských zařízení s ostrahou.
Delikventi – cizinci mají být vyhoštěni ze země; má se zavést skutková podstata trestného činu „mrhání daňovými prostředky“, např. při překročení stavebních nákladů atd.
V kultuře a umění nemá být upřena pozornost jen na období národního socialismu (1933 – 1945), pohled na německé dějiny má být rozšířen a zahrnovat i jejich pozitivní aspekty.
Kriticky je pojednán bruselský centralismus, EU má předat některé kompetence z Bruselu zpět národním států; pokud to bude situace vyžadovat, žádá se odstoupení od Eura, nasazení německých vojenských sil a kapacit je vhodné pouze tehdy, když to vyhovuje německým zájmům.
Následuje požadavek po zavedení prezenční vojenské služby, posílení bundeswehru, osvobození od vojenské služby má být spíše výjimkou. Má být posílena tradiční role rodiny, mají být omezeny výzkumy kolem homosexuality a transsexuality a genderových studií, hlavně ve školách se má propagovat tradiční rodina s co největším počtem dětí.
Genderově neutrální jazyk se má zrušit, je třeba omezit komunikaci v angličtině na universitách nebo mezi podniky. Odmítnuta byla i politická korektnost. Nejde samozřejmě o nějaký vládní program, ale jen o zásady, o které se AfD opírá.
Bez pěny u úst
Ani po volebních úspěších, ani po sjezdu AfD není třeba podle kancléřky Merkelové strategii vůči AfD zásadně měnit: „S novou stranou je třeba se vyrovnávat věcně, argumenty, bez pěny u úst“.
Merkelové přitakává zemský předseda CDU Šlesvicka-Holštýnska Ingbert Liebing. Ten prohlásil v rozhovoru se severoněmeckým rozhlasem NDR, že cílem CDU musí být získat voliče AfD zpět. Toho se ovšem podle Liebinga těžko dosáhne tím, že se budou občané, kteří AfD volili, jen častovat nadávkami a bude se jim nadávat do „ultrapravičáků“.
Na Zelené chtěli taky nejdříve vzít hůl
Ulrich Reitz, spolupracovník šéfredaktora týdeníku Focus, vypočítává v debatním programu Phoenix Runde jednotlivé kroky, které se zatím odehrály a do budoucna to vidí takto:
Prvním pokusem etablovaných stran, jak se postavit k AfD, bylo ji ignorovat, „ti nám prostě nesedí, vydávají podivnou vůni, budeme je ignorovat. Druhým krokem bylo, že jim budeme nadávat nebo je budeme démonizovat.
Třetí fáze nastupuje teď: konstatuje se, že ignorování ani démonizace nepomohly, tak se s nimi „halt“ musíme vypořádat obsahově, argumenty. Bojujeme přece o jejich voliče.
Do budoucna se toto přibližování bude podle Reitze zesilovat a nakonec, pokud to vývoj v AfD umožní, se v některé ze spolkových zemí s AfD uzavře koalice.
Takhle to bylo i se Zelenými, které chtěl sociálně-demokratický předseda SPD ve Frankfurtu Holger Börner kdysi nejdříve přetáhnout latí; nakonec s nimi šel do koalice. (Börner byl bývalý polír a prohlásil, že „na nevychovance se na stavbě brávala lať“; i když vydal několik dementi, že to tak nemyslel, už mu to zůstalo: “To je ten, co chtěl jít na Zelené s latí).
Humor na sjezdu – nebude lepší AfD chválit?
Satirik Lutz van der Horst spolupracující s kabaretem druhé německé televize ZDF Heute Show se rozhodl, že to pojme radikálně.
Pro něho i pro celý tento kabaretní pořad, který AfD nijak přátelsky nakloněn není, se staví otázka, jak se AfD dostat na kobylku resp. poslat ji zase rychle do politického zapomnění. Úvodem říká: “Po léta jsme AfD jen kritizovali a kam to vedlo? K dvojciferným výsledkům ve volbách. Tak to zkusme opačně, s vlídností a chválou.“
Pracuje hodně s mystifikací a v tomto duchu se vypravil na sjezd AfD, kde si vybral zvlášť výrazné typy, které zahrnuje poklonami (vy ale výborně vypadáte a to krásné sako…). Jako kabaretní postava je v politických kruzích dobře znám, ví se, že se z člověka, který se s ním dá do řeči, snaží udělat „jelimánka“.
Přitom se pravidelně s oranžovým mikrofonem s logem ZDF „vtírá“ na nejrůznější politické seance, sjezdy a demonstrace, kde si prostě „dělá z lidí srandu“, která se pak odvysílá.
Nedávno se například ze soucitu s SPD, které ubývají příznivci, nechal zapsat před televizními kamerami jako její člen. Někteří politici před ním utíkají, jiní se s ním klidně „utkají“. Prostě hop nebo trop, něco jako u Jana Krause, ale v méně razantním stylu.
Protismykový myš a zastánce slanečků Bismarck
Místopředsedkyni strany Beatrix von Storchové přinesl van der Horst novou „protismykovou“ myš.
Na otázku, zda se má na hranicích používat zbraň i proti dětem a ženám, odpověděla totiž vévodkyně na Facebooku před nějakým časem ANO. O něco později vysvětlila, že to tak nemyslela, ale že jí „ujela myš“. Přijmout dar se zdráhá, namítá, že myš je hrazena z poplatků televizních diváků.
Na mušce je i rozložitý člen AfD, kterému van der Horst naslouchá jakoby vážně. V souvislosti s německými dějinami hovoří o nutnosti brát historické postavy v kontextu doby, řekněme Bismarcka je nutno vidět …
Myslíte Bismarcka s tím slanečkem, přerušuje ho van der Horst,
Ale prosím vás, děláte si ze mě legraci (zpovídaný asi kabaretiéra moc dobře nezná), přece mluvím o Ottovi von Bismarckovi, kdo ho nezná, ten ať se nebaví o německé historii …
Ale ne, trvá na svém kabaretiér, ten Bismarckův slaneček přece existuje… Zpovídaný člen AfD mávne rukou a rozčileně odchází.
Van der Horst má pravdu, Bismarck byl velkým příznivcem slanečků a zanechal po sobě vedle sjednoceného německého státu i jedinečný recept jak upravovat slanečky (viz Wikipedia, heslo Bismarckhering). Měl také prohlásit: “Kdyby slanečci stáli stejně jako kaviár, lidé by si jich daleko více vážili“.
Nějaký prostor pro nenásilný humor tedy stále zbývá.
Vyšlo v rámci mediální spolupráce s Literárními novinami.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
