Já ovšem žádný „tichý dodatek“ neslyším. Asi mi – není dáno. Ale přesto - čtu Ježíšův příběh jako příběh hlubokého, lidského utrpení. Ježíš na kříži umíral dlouhou dobu, jeho tragédie trvala snad 3 – 4 hodiny, snad déle. I mě pálí, jak byl na kříži zesměšňován. Ta zloba lůzy!
Já také čtu ten Ježíšův příběh tak, že onen muž na kříži, ten ,,muž posetý ranami“, vyjadřuje hlubokou pravdu o člověku a jeho údělu - (Dotkni se ran).
V posledním dějství jeho příběhu však vidím obavu, jež v Ježísovi roste každou minutou, každou vteřinou. A ve výkřiku „Bože můj, proč jsi mne opustil“, slyším nikoliv „tichý dodatek pana profesora“, ale palčivou otázku - „Kde je ten Bůh, ve kterého jsem věřil a jehož víru jsem kázal? Kde je ten Bůh, jenž mi dal schopnost v jeho jménu činit zázraky? Kde je ten Bůh, jehož jsem miloval?“
Poselstvím Ježíšovy apokalypsy je: „Kde je ten Bůh, jehož spravedlnost jsem vzýval?“
V Ježíšově příběhu na Golgotě čtu vkrádající se „lidskou“ pochybnost. Rezignaci snad?
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
