Já ovšem žádný „tichý dodatek“ neslyším. Asi mi – není dáno. Ale přesto - čtu Ježíšův příběh jako příběh hlubokého, lidského utrpení. Ježíš na kříži umíral dlouhou dobu, jeho tragédie trvala snad 3 – 4 hodiny, snad déle. I mě pálí, jak byl na kříži zesměšňován. Ta zloba lůzy!

Já také čtu ten Ježíšův příběh tak, že onen muž na kříži, ten ,,muž posetý ranami“, vyjadřuje hlubokou pravdu o člověku a jeho údělu - (Dotkni se ran).

V posledním dějství jeho příběhu však vidím obavu, jež v Ježísovi roste každou minutou, každou vteřinou. A ve výkřiku „Bože můj, proč jsi mne opustil“, slyším nikoliv „tichý dodatek pana profesora“, ale palčivou otázku - „Kde je ten Bůh, ve kterého jsem věřil a jehož víru jsem kázal? Kde je ten Bůh, jenž mi dal schopnost v jeho jménu činit zázraky? Kde je ten Bůh, jehož jsem miloval?“

Poselstvím Ježíšovy apokalypsy je: „Kde je ten Bůh, jehož spravedlnost jsem vzýval?“

V Ježíšově příběhu na Golgotě čtu vkrádající se „lidskou“ pochybnost. Rezignaci snad?