Jung: Pane prezidente s potěšením vás, poprvé a doufám, že ne naposled, v rozhovoru pro komorový časopis TEMA, který ve své tradiční formě diskusních rozhovorů vyjadřuje názory na řadu problémů a nás jako podnikatelskou organizaci tíží a ke kterým snad máme i co říci. Spektrum našich zájmů a potřeb je obrovské. Proto najít nějaký výběrový scénář pro rozhovor s prezidentem Agrární komory s bonusem toho, aby rozhovor byl navíc také zajímavý a čtivý, není jednoduché.  Pokusil jsem se najít inspiraci v tom, co je našim “sedlákům“ blízké – tedy v příslovích a rčeních. Obojí představuje pravdu skrytou za symbolickou formu, která se přenáší z generace na generaci bez pozorovatelné degenerace obsahu a jsou dědictvím zdravého selského rozumu našich předků. Myslím, že vzhledem k jejich počtu jich naleznu dostatek, jako jakéhosi motta k našim tématům. Než ale přejdeme k avizovaným tématům naší bezpečnosti, dovolil bych začít tématy obecnějšími a podle přísloví:

„V jednotě je síla.“

Obě naše komory existují podle stejného zákona, který byl vcelku logicky napsán a schválen pro povinné členství podnikatelů, nicméně po krátké době a kdo dnes ví proč, bylo povinné členství zrušeno a nahrazeno dobrovolným. To mělo a má své důsledky, o kterých jsme jako Hospodářská komora již mnohokrát diskutovali a také nejen v našich médiích i psali. Asi nemá teď a tady opakovat vše co již bylo mnohokrát řečeno až snad na jedno. Doprovodným jevem dobrovolného  členství se stalo to, že živelně vznikaly různé svazy , asociace a jiná, mnohdy exoticky znějící uskupení podnikatelů , ve kterých se dnes již nikdo prakticky nevyzná a do povědomí veřejnosti se dostávají mediální oblíbeností jejich lídrů, než prospěšností pro podnikatelské prostředí. Není pochyb, že našemu a dovolím si říci specifickému politickému prostředí to velmi vyhovuje a není ničím novým Machiavelliho přísloví „rozděl a panuj (divide et impera)“, které pochází  již z doby starověkého Říma a i tehdy vycházelo z poznání, že znesvářené a rozdělené skupině se vládne snáze, než skupině semknuté a vnitřně jednotné. Tedy jaký máte pane prezidente názor na dnešní postavení Hospodářské a Agrární komory a jejich roli v naší společnosti?

Toman: Samozřejmě taktéž vnímáme neexistenci povinného členství jako značnou komplikaci, ať už v jednání na národní rovině či v rámci celounijní zemědělské nevládní organizace COPA-COGECA, kde se roztříštěnost zemědělských organizací projevuje ještě více. Tvoří se zde koalice starých členských států proti novým, ale také těch zastupujících například menší hospodářství vůči větším podnikům, bio-zemědělci proti konvenčním a tak podobně. Výsledkem je, že kdo rozhoduje, si může v některých případech prostě jen počkat, až se všichni pohádají, a nakonec si rozhodnout tak, jak chtěl na začátku a ještě to řešení prohlásit jako konstruktivní vzhledem ke komplikovanosti debaty, kterou návrh vyvolal. Na druhou stranu země, které povinné členství v Agrární komoře mají, jako například sousední Rakousko mají bez debat silnější vyjednávací pozici vůči tamnímu rezortu zemědělství i na unijní úrovni. V České republice otázka povinného členství, kdykoli se o ní začne hovořit, vyvolává vášně. Přitom zde máme příklady ze zahraničí nebo z jiných oborů, komoru s povinným členstvím mají lékaři, veterinární lékaři, ale také advokáti nebo architekti. Zemědělství je naproti tomu v současném legislativním prostředí živností volnou. Tzn., že téměř kdokoli se bez větších potíží může tomuto oboru věnovat a prohlašovat se za zemědělce. Údržba krajiny, šetrné hospodaření s půdou a vodou a výroba potravin jsou přitom vzhledem k existenci dotačních podpor pro zemědělství službou pro společnost, která by sama měla mít zájem, aby ji vykonávali kvalifikovaní jedinci.

Jung: „Řemeslo má zlaté dno“.