Rusko se totiž Západu jako hrozba  nepředstavuje. Přesto mu však Washington hrozí válečnickým nástupem USA a NATO v Černém moři, raketovými základnami  na ruských hranicích a plány na zbudování mohutných pěchotních i tankových sil v baltských zemích a v Polsku, a dále i zapojením někdejších ruských provincií, jako jsou Gruzínsko a Ukrajina, do amerického obranného paktu proti Rusku.

Když Washington, jeho generálové a jeho evropští vazalové vyhlašují Rusko za hrozbu, míní tím, že Rusko má svoji nezávislou zahraniční politiku a jedná ve svém vlastním zájmu spíše než v zájmu Washingtonu. Rusko je hrozbou, protože prokázalo schopnost zarazit zamýšlenou invazi Washingtonu do Sýrie a jeho vybombardování Iránu. Kromě toho překazilo Rusko jeden z cílů washingtonského převratu na Ukrajině tím, že mírovou a demokratickou cestou zapojilo Krym, coby sídlo své černomořské námořní základny a ruskou provincii po několik staletí, zpět do svazku Ruska.

Možná jste se divili, jak je možné, že tak malé země, jako jsou Irák, Libye, Sýrie, Jemen a Venezuela, se mohly stát hrozbou pro americkou supermocnost. Je to samozřejmě  absurdum non plus ultra. Cožpak američtí prezidenti, představitelé Pentagonu, poradci národní bezpečnosti a předsedové spojených náčelníků štábů považují vojensky tak málo významné země za hrozbu pro USA či země NATO?

Nikoliv, nepovažují. Ty země byly prohlášeny za hrozbu proto, že mají – anebo předtím, než byly smeteny – měly nezávislou zahraniční a ekonomickou politiku.

Jejich politika nezávislosti znamená, že nepřijímají – anebo nepřijímaly – americkou hegemonii. A byly tedy napadeny proto, aby byly pod tuto hegemonii přivedeny.