Člověk by očekával, že pokud i občané USA tyto služby chtějí mít, ale mít je nemohou, protože peníze na ně potřebné jdou jinam – a to právě do oněch válek – budou se ptát vlády na důvody těch válek. A budou se ptát vlády i na to, co se těmi válkami vlastně dosáhlo? Konkrétně pro ně?

(Nedosáhlo se jimi nic. Jen to, že jejich potřeby byly obětovány, aby vojenskobezpečnostní komplex mohl dál tloustnout).

Ale američtí občané se naštěstí vlády na nic neptají, podobné otázky nekladou ani média ani Kongres, a velké spiknutí ticha se klene nad velkou zemí jako záhada, pro kterou vysvětlení hledáte, ale nenacházíte.

A tak jako nejpravděpodobnější odpověď na ni je nejspíš ta, že Američané stále ještě považují ony války za vládní odpověď na 11. září z roku 2001. I když to má samozřejmě háček. A to ten, že Afghánistán, Irák, Libye, Jemen a Irán (ten jediný z jmenovaných sice napaden ještě nebyl, ale zřejmě ho to též čeká), nemají s 11. zářím nic společného. Mají ale muslimské obyvatelstvo a Bushovi ml. a presstitutkám se prostě podařilo vložit do amerických hlav mezi 11. září a muslimy rovnítko.

Možná, že kdyby Američané a jejich „představitelé“ v Kongresu měli pojem, o čem všechny ty války jsou a co všechno obnášejí, osmělili by se možná aspoň k nesmělým námitkám. Protože ale ani k nim se nikdo nemá, kousnu do toho jablka sám a prozradím aspoň to, o čem washingtonská válka v Sýrii, i zatím jen zamýšlená washingtonská válka proti Iránu, vlastně jsou.