Peter Zvolenský: Jak mohou USA a jejich kamarádi poškozovat průběh šampionátu v kopané v Rusku

12.06.2018 7:36

„Odvolávám, co jsem odvolal a slibuji, co jsem slíbil.“ Tímto nezapomenutelným výrokem starého krále v nejoblíbenější české filmové pohádce Pyšná princezna se dá charakterizovat dnešní politika prezidenta Trumpa v korejském směru. I přihlouplý postup jeho ukrajinských klientů při dalším pokusu o diskreditaci Ruska - totiž vraždou/nevraždou jakéhosi „ruského hrdiny“ novináře.

Peter Zvolenský: Jak mohou USA a jejich kamarádi poškozovat průběh šampionátu v kopané v Rusku
Foto: Facebook D. Trump
Popisek: Donald Trump

Není proto jednoduché odhadnout jak se USA zachovají až zjistí, že nedokážou „zrušit“ mistrovství světa v kopané v Rusku. Nástin toho jak se MS dá zřejmě zcela znemožnit byl obsahem stati na tomto serveru ze 30. května t.r. Dnes si postavme otázku, co Washingtonu zůstane, když se to nepovede. Jak přesto Rusku zatopit? Jak poškozovat vlastní průběh šampionátu?

Možností je celkem dost. Navíc situace v této “skromnější“ variantě je pro Američany výhodnější. V případném úsilí znemožnit šampionát jim reálně mohou pomoci jen nemnozí (V. Británie, Nizozemí, Polsko apod.). Za to do snah diskreditovat vlastní průběh šampionátu se mohou zapojit (a rádi to udělají) jejich četní spojenci, přátelé i „přátelé“ a vazalové. Včetně těch, kteří se na šampionát neprobojovali. Například Ukrajina.

Při naplňování koncepce „škodit, škodit a škodit“ budou hrát tajné služby hlavní úlohu. Jejich ruské protiváhy budou mít, vlastně už nějaký čas mají, plné ruce práce, aby tomu čelily.

Na první místo mezi hrozbami patří terorismus. V propagandě tedy teze, že Rusko není s to zajistit pro šampionát dostatečnou bezpečnost. To se dá nejlíp prokázat teroristickou akcí, nebo aspoň pokusem o ni. To ale v Rusku není hračka - boj s terorismem je tu poměrně efektivní. Ojedinělé teroristické akce na nádražích, letištích či v autobusech se občas stále objevují, ale ruské tajné služby v zásadě dnes dokáží svou zemi před terorismem v mnohém ochránit. Ruské silové složky si přitom nedělají iluze, že je hrozba zažehnána. A vědí, že MS 2018 je pro teroristy lákavým cílem.

Putinovo Rusko je dnes podstatně bezpečnější zemí než v úvodních letech jeho prezidentského působení. Na podzim 1999 (když byl premiérem) došlo k sérii teroristických útoků proti obytným blokům v ruských městech. Celkem s asi 300 oběťmi na lidských životech. Neopakují se zločiny typu obsazení moskevského divadla (2002) či bestiality jako masivní akce čečenských teroristů v Beslanu zaměřená proti dětem (obsazení školy v roce 2004). Se zřetelem k tomu, že Bushova „válka s terorem“ (zejména války v Afghánistánu a Iráku) světový terorismus velmi posílila, je úspěch Moskvy o to výraznější.

Moskva se začala setkávat s vyhraněnou podobou terorismu podporovaného ze zahraničí už od prosince 1994 – od začátku 1. čečenské války. Čečenští teroristé po léta požívali na Západě sympatií a pomoci, určitě politické a morální. A možná i více. Byli totiž vnímáni jako „bojovníci za svobodou“ nebo „bojovníci za lidská práva „. Jejich reprezentanti byli často přijímáni ve Washingtonu i v dalších významných západních metropolích. Také třeba ve Varšavě či v Kodani. Například Polsko rádo a v relativně nemalém množství přijímalo uprchlíky (někdy „uprchlíky“) z obou čečenských válek. Nic tehdy nevadilo, že to byli Muslimové. Islám začal v Polsku vadit až nyní.

Západ zjistil, že „svoje“ Čečence nekontroluje až poté, co dva čečenští mladíci v dubnu 2013 primitivně zaútočili explozí papiňáku naplněného hřebíky na maratón v Bostonu. 3 mrtví Američané a několik stovek vážně zraněných, z nichž někteří přišli o končetiny, ukončili západní podporu čečenským „bojovníkům za lidská práva“. (Dodatečně byli oba atentátníci pro jistotu označeni za „Kyrgyzo-Američany“, i když se připouští jejich čečenský původ) .

Hlavním zdrojem dnešního teroristického nebezpečí v Rusku, a nejen v souvislosti s MS, už ale nejsou Čečenci. Ty v Čečensku má Ramzan Kadyrov bezpečně pod kontrolou. Hrozbou jsou lidé ze střední Asie. I z Kavkazu, ale především ze střední Asie. To čeho teroristé v Rusku v posledních letech „dosáhli“, je dílo islamistů ze střední Asie. A mimochodem – nebýt přes 70 let dlouhého komunistického období v dějinách této části světa, kam sovětský režim přinesl prudký ekonomický a sociální vzestup, byl by dnes tento prostor nejspíš jedním velkým „Afghánistánem“.

Rusko několik set teroristů pocházejících ze střední Asie fyzicky zlikvidovalo v Sýrii. Proti Asádovi a v Iráku celkem bojovalo nějakých 2000 – 3000 lidí z bývalého SSSR (jakkoli se číselné údaje různí) . Jenže po pádu Islámského státu se jich snad až několik stovek vrátilo „domů „. Tedy do značné míry do Ruska.

Na určité okruhy těchto osob mají vazby západní tajné služby, nejednomu z nich pomáhaly do Sýrie odcestovat. Získaly mezi nimi též své agenty. Takže o teroristických ruskojazyčných strukturách mají západní služby své informace. Dostávají je, i když zdaleka ne všechny, též od izraelského Mossadu. Ten s islamistickými teroristy v Sýrii rovněž udržoval a udržuje styk. Tel Aviv pochopitelně odmítá mluvit o „spolupráci“ s Islámským státem a podobnými. Raději hovoří o „humanitární pomoci“ (léčení, rekonvalescence apod.) Protože každý čtvrtý občan Izraele, a tedy i mnozí agenti Mossadu, mluví plynně rusky, je nabíledni, že ruskojazyční teroristé v Sýrii jsou pod drobnohledem Mossadu. Hizbolláh není jediným izraelským cílem v Sýrii.

Jak ukazují zkušenosti posledních let ze západních zemí (Belgie, Francie, Německo, Španělsko, USA, V. Británie), cílů k útoku mají teroristé nepočítaně.

K zabíjení lidí dnes na Západě i v Rusku stačí jen velmi skromné finanční prostředky a „obyčejné“ nástroje. Pro pouliční teror nejsou nutné „křižující rakety“ ani letadlové lodě. Např. najedete v ukradeném autě do kolemjdoucích na ulici. Nebo stačí pouhý nůž. Bezdomovec ze střední Asie něco podobného v jednom z ruských měst, kde se šampionát bude hrát, za 100 USD třeba rád udělá. Tím spíš když mu k tomu řeknou, že se za to dostane do ráje. Čí opravdu byly ty peníze, které dostal, se pak zjišťuje obtížně. Ale zjistit se to dá.

A tak nelze než doufat, že západní země s tragickými zkušenostmi s terorismem, získanými bohužel vlastní nedbalostí a povrchností, se o ty zkušenosti podělily či podělí s Ruskem. Že jich nevyužijí k ničemu jinému.

U Británie se nicméně s racionálním přístupem v této věci počítat nedá. Anglická vládní rusofobie je dnes živočišného, animálního typu. Vypadá to, že v Downing Street 10 si zřejmě myslí, že mají co dělat s Ruskem z dob Krymské války.

Fiasko s Novičokem může vyvolat britské rozhodnutí odrazovat anglické fanoušky od cesty na šampionát pravidelným opakováním obvinění Ruska. Je přece známo, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou.

Možná se objeví nějaká analogie Skripala, pro větší účinnost tentokrát na ruském území. Než se vyjasní, že jde o „fake“, potrvá to několik dnů. Ale „strašák“ už bude na světě. V dnešním světě jsou obavy veřejnosti o svou bezpečnost značně vypjaté, část fandů na to může slyšet.

Další sférou případných potíží šampionátu mohou být fanoušci. Potyčky, srážky či přímo „bitvy„ mezi nimi mohou MS těžce poznamenat. Kdysi nejzuřivější z nich - angličtí „rowdies“ - už patří minulosti. Angličané se s nimi úspěšně vypořádali – nemohli dopustit, aby tak obrovský byznys jako je anglická Premier League ohrožovalo několik stovek sociálních vyděděnců.

Dnes vyvolávají v Evropě často obavy srbští fanoušci. Pokud by se po postupu ze základních skupin měly utkat týmy Srbska a Chorvatska, asi by bylo na stadionu pořádně horko. A každý takový incident může být mediálně vítaný, každý se dá řádně přifouknout.

Polínko může přiložit i Varšava. Polský národní tým hraje svá utkání ve skupině v Moskvě a Petěrburgu - tedy ve dvou největších ruských městech. I v Kazani, v jednom ze středisek ruského islámu.

Obě nejdůležitější ruská města jsou z Varšavy lehce přístupná letecky, (Petěrburg i autem) a proto lze na obě tato utkání přirozeně očekávat rozsáhlou účast polských fanoušků. Většina přiletí opravdu na fotbal. Ale mohou se mezi nimi objevit i lidé s podobným posláním jako mezi Ukrajinci (viz dále). S ohledem na velmi napjaté vztahy mezi Ruskem a Polskem, které nejsou jen „doménou“ politických elit obou zemí, ale zasahují nemalou část veřejnosti (hlavně v Polsku) nemusí být problém vyprovokovat mezi Poláky a Rusy potyčky či bitky. „Samozřejmě“ s obviněním ruské strany, že za tím stojí ona.

Také uvidíme, jak se projeví fandové týmů z dalších účastnických zemí.

Pár slov k Ukrajincům. Jejich fotbalisté (byt´ v minulosti s takovými skvělými postavami světové kopané jako Oleg Blochin, ještě nedávno Andrej Ševčenko nebo již zesnulý trenér kyjevského Dynama Valerij Lobanoviskij) neprojevili dost fotbalového umění, aby se na MS kvalifikovali. Z hlediska bezpečnosti šampionátu je to asi o problém méně, ježto jejich eventuální utkání s Ruskem by – mírně řečeno – nebylo jednoduché.

S ohledem na příslovečnou myšlenkovou jednoduchost ukrajinských politických a bezpečnostních špiček - tak přesvědčivě ilustrovanou kauzou Babčenko – ovšem nelze vyloučit, že se v Rusku objeví „fotbaloví nadšenci „z Ukrajiny. S hlavním či možná dokonce jediným cílem: vytvářet problémy a potíže jakéhokoli druhu.

Do stejné myšlenkové „stáje“ patří i náměty z kyjevského parlamentu zakázat TV přenosy ze šampionátu na Ukrajinu. Protože jde o přenosy ze země „agresora“. Není jasné, zda to je tisková kachna nebo zda je to myšleno vážně. Ať tak či tak – komu není rady, tomu není pomoci.

Na Ukrajině, především v její západní části, je dost nacionalisticky, xenofobně, banderovsky a hlavně protirusky naladěných jedinců a uskupení. Tyhle lidi nelze podceňovat. U nich je představitelný pokus vyvolat výbuch v metru, městské povrchové dopravě a podobně. To by průběh MS mohlo citelně narušit. Takže pachatelé podobných aktů nemusí nutně pocházet ze střední Asie nebo z Kavkazu. Doufejme, že tyhle lidi a jejich uskupení má ruská kontrarozvědka dlouhodobě v hledáčku. A v případě potřeby že jim „zatne tipec“.

Nezapomínejme na „politický“ bojkot MS. S ním je třeba v jisté míře počítat. Absenci svých vysokých politických představitelů na zahájení šampionátu a zápasech svého týmu už avizovala Británie a Island (tím se čeští fotbaloví fandové dozvěděli, že se fotbal hraje i na Islandu). Uvidíme, jak se zachová „mutti“ Merkelová. Jeden zápas ve skupině hraje Německo v Moskvě – a je celkem obtížné si představit jak kancléřka přiletí do ruské metropole a „vyhne se“ V. Putinovi. Třeba „vysvětlením“, že s ním nedávno mluvila v Soči? Nebo dá přednost zápasu v Kazani kde se ruský prezident (na rozdíl od Moskvy) každodenně nevyskytuje?

Konečně berme jako jistotu nastávajícího MS 2018 kalnou mediální protiruskou a protiputinovskou vlnu v mnohých evropských médiích. Ne ve všech, ale nebude jich málo. Špína, kterou lila nemalá část českých médií na Olympiádu v Soči ještě než začala, indikuje na co se nyní, v souvislosti s MS, můžeme „těšit“ u nás doma. Očekávejme také nově vzedmutou vlnu boje s „ruskou propagandou" a jejími „nositeli“ v Česku.

Takže pozdrav všem příznivcům sportu a fotbalu zvláště – jak říkával Vít Holubec.

Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: PV

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

14:55 Karel Sýs: Sbohem, náš krásný plameni…

Když Zdeněk Mahler v roce 2011 přebíral Cenu Unie českých spisovatelů za celoživotní dílo, nebylo je…