Historicky známe dva různé vzorce chování nižších tříd. Buď se snaží i oni získat přístup k odpíranému vědění, což vede k nějaké formě demokratizace. Nebo začnou vědění nenávidět a snaží se je zničit, což vede k pádu do barbarství. Žijeme v éře, kdy začíná převažovat druhá varianta – přibývá lidí, kteří odmítají empirickou vědu jakožto údajný či skutečný nástroj nadvlády elit. Aniž by si uvědomovali, že bez vědy není techniky, a bez moderních technologií by nebyl možný jejich každodenní život.  To není postoj buranský, křupanský, redneckovský. Je to postoj dekadentní.

Budu tomuto tématu věnovat víc prostoru na Protiproudu. Ale dnes se zaměřím na logickou buranskou otázku: Proč bych se měl zajímat o něco tak vzdáleného a abstraktního, jako je status vědy?

Především proto, že na to narážíme v každodenním životě, když se rozhodujeme, zda budeme brát vážně tvrzení nějakého vědce.