Americký biolog Bruce Lipton píše knihy, které jsou mezi laickou veřejností bestsellery. Mezi kolegy je naopak pokládám za velice kontroverzní osobu. Na tom by ještě nebylo nic zvláštního, kdyby se jeho myšlenky nestávaly zbraní v diskuzích o současné epidemii. Je tedy na místě podívat se podrobněji.

Bruce Lipton se zabývá fungováním buněk, a odmítá teorii, která v posledních desetiletích ve vědeckých kruzích převládá. Ta tvrdí, že ve vývoji buněk i celých organismů (včetně lidí) hrají klíčovou roli geny. Že ve své DNA máme zapsáno, jak máme vyrůst a jak bude naše tělo reagovat na nejrůznější podněty. Doktor Lipton oproti tomu tvrdí, že geny tak zásadní význam nemají. Geny se podle něj dají „zapínat“ nebo „vypínat“ pomocí bílkovin, které mohou genetickou informaci zakrývat nebo odkrývat.

Nejde tedy o to, co má člověk zapsáno v genech, ale o to, co působí na jeho buňky. Dobrá nálada, optimismus, pozitivní myšlení – to vše vytváří v těle správné chemikálie, které jeho buňky chrání před nemocemi a pomáhají jim zdárně se rozvíjet. Pozitivní myšlení znamená zdraví, tvrdí Lipton. A strach, nervozita, hněv a úzkost zase naopak.

Dalším závěrem amerického biologa je názor, že psychická pohoda je mnohdy účinnější než chemické léky, jaké nám předepisují lékaři. Doktor Lipton se logicky zajímá o placebo efekt. Co v našem těle působí, že když věříme v účinnost léku, účinek se opravdu dostavuje? A otevírá i jiné velmi zajímavé otázky.

Řada jeho doporučení je logická a rozumná. Třeba, že se těhotné ženy nemají stresovat, protože by to mohlo negativně ovlivnit jejich děti. Další jeho vývody jsou problematičtější. Pokud jde o to, jaké vlivy na buňku prostředí, proč by pilulka musela být nutně horší než psychoterapie?