Šlo o vůbec první prozaické zachycení událostí konce války na území Protektorátu, kniha vyšla už v roce 1946 a navzdory tomu, jak byla za minulého režimu vnucována jako povinná četba, jde o knihu velice působivou a v některých povídkách až nečekaně nepatetickou oslavou hrdinství a humanity.

Tou nejznámější – i díky kongeniálnímu filmovému zpracování režiséra Jiřího Krejčíka – je právě loni připomenutý Vyšší princip. Dnes jsme z této knihy vybrali povídku sice méně známou, ale neméně sugestivní, která klade ty nejpodstatnější otázky viny a trestu, odpovědnosti před sebou samým i dějinami.

A VSTANOU? MRTVÍ…

Ztraceni v neznámé krajině jak uprostřed nepřátelského moře, ujížděli už třetí den od severovýchodu na jihozápad, v tu stranu, kde tušili své Bavorsko. Šedozelený kamion se znamením WH, které ještě nedávno znamenalo Wehrmacht Heer, ale o němž s pochmurnou jistotou věděli, že teď už neznamená nic, potácel se po silnicích jako raněné zvíře.