Šlo o vůbec první prozaické zachycení událostí konce války na území Protektorátu, kniha vyšla už v roce 1946 a navzdory tomu, jak byla za minulého režimu vnucována jako povinná četba, jde o knihu velice působivou a v některých povídkách až nečekaně nepatetickou oslavou hrdinství a humanity.
Tou nejznámější – i díky kongeniálnímu filmovému zpracování režiséra Jiřího Krejčíka – je právě loni připomenutý Vyšší princip. Dnes jsme z této knihy vybrali povídku sice méně známou, ale neméně sugestivní, která klade ty nejpodstatnější otázky viny a trestu, odpovědnosti před sebou samým i dějinami.
A VSTANOU? MRTVÍ…
Ztraceni v neznámé krajině jak uprostřed nepřátelského moře, ujížděli už třetí den od severovýchodu na jihozápad, v tu stranu, kde tušili své Bavorsko. Šedozelený kamion se znamením WH, které ještě nedávno znamenalo Wehrmacht Heer, ale o němž s pochmurnou jistotou věděli, že teď už neznamená nic, potácel se po silnicích jako raněné zvíře.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPráce autora se řídí redakčními zásadami ParlamentníListy.cz.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Přidejte si obsahový box PL do svých oblíbených zdrojů na Hlavní stránce Seznam.cz. Děkujeme.
