To velmi přesně charakterizuje i právě vydávanou knihu Petra Steinera s názvem „Václav Havel: od existenciální revoluce k invazi do Iráku.“ Osou obou studií shrnutých do této knihy, je Havlův oblíbený „zelinář“, jehož Havel vykreslil jakožto mlčící a poddaný pilíř normalizačního socialismu. Jako přímý protiklad a popření onoho „života v pravdě“, což ostatně není nic originálního. Alexander Solženicyn dávno před Havlem mluvil o „životě ve lži“. Ale to jen na okraj.

Steiner konstatuje, jakým způsobem pojímá svého „zelináře“. Jako poslušného nekverulujícího jedince, který rezignoval na chápání hlubších stránek světa a žije jen svůj konzumní život v mezích zvnějšku daných a mlčky respektovaných. Což je ostatně namnoze pohodlnější, než vydávat se na tenký led existenciálního přemyšlování, v němž si liboval právě Havel.

Steiner ovšem konfrontuje Havlovy „idealistické“ (či spíše elitářské) teze o „životě v pravdě“ s jeho skutečnými činy, zejména z časů, kdy byl již pevně ukotven v české politice jako mnohaletý prezident. Usvědčuje Havla z pokrytectví, jímž přispěl k legitimizaci neospravedlnitelného, protože na lži postaveného útoku USA do Iráku roku 2003. Steiner tu klade vedle sebe dva historické příběhy a peripetie – invazi armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 do Československa, již dodatečně „legitimovaly“ různé zvací dopisy atd., a americkou agresi v Iráku, která ovšem dostala už dopředu plánovaný cejch „boje za demokracii“. Na tomto aktu, který postavil celé mezinárodní právo na hlavu, se podílel i Havel, nadto jako jediný prezident z oněch osmi signatářů nového „zvacího dopisu“.

Jakkoli Steinerova kniha je odborným textem, u něhož se nepředpokládá nějaký masový čtenářský zásah, je to originální a potřebný příspěvek ke studiu života a díla Václava Havla, jehož jméno se právě v těchto dnech skloňuje v souvislosti s výročím 17. listopadu 1989.

Pro náš účel jsme vybrali část druhé studie z dané knihy, která se právě dominantně věnuje vztahu Václava Havla k iráckému konfliktu, a zejména jeho hybateli, Spojeným státům americkým. Tato faseta knihy je i dnes neméně aktuální, byť už není mezi námi Havel sám, ale má v dnešní politické elitě řadu hlasitých následovníků. Pokud tedy zkoumáme, kde se vzalo dnešní vazalství naší země vůči USA, najdeme jeho kořeny právě u Havla.