Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 88. díl. Projev Miloše Kopeckého na IV. sjezdu Svazu dramatických umělců

26.07.2019 10:17 | Zprávy

Před pár dny mi Jaromír Nohavica položil otázku zhruba v tomto smyslu: Proč se dnes nepřipomíná ve své době naprosto převratný projev herce Miloše Kopeckého na IV. sjezdu Svazu československých dramatických umělců, který se konal v Praze ve dnech 4. -5. května 1987.

Petr Žantovský: Jak jsem potkal knihy – 88. díl. Projev Miloše Kopeckého na IV. sjezdu Svazu dramatických umělců
Foto: Hans Štembera
Popisek: Petr Žantovský

Jarek mne svou otázkou vrátil do časů před více než třicet lety. Do časů, které jsem prožíval už jako dospělý a které pro mne, tak jako pro velkou část našich občanů, znamenaly jakousi nadějeplnou přípravu na časy příští, o nichž jsme doufali, i pod vlivem rozkladu některých zkamenělých dogmat za naší východní hranicí, že budou svobodnější.

Poslechl jsem si tedy po létech onen projev (je volně k vidění na YouTube), také jsem si jej našel v dobovém tisku. Zkrácený text toho projevu zveřejnilo 7. května i Rudé právo. Jenomže vykostěný, obroušený, zbavený větší části Kopeckého zpovědi, neboť o nic menšího v tom vystoupení nešlo. Vypuštěné pasáže (přes polovinu textu) nesly podstatu a meritum celého vystoupení. Hlas volajícího (tehdy ještě na poušti) a žádajícího ty nejzákladnější a nejjednodušší věci: pravdu a svobodu, a to současně. Jedno bez druhého není myslitelné.

Kopecký se v tom projevu samozřejmě opíral myšlenkovou a rétorickou figuru své doby, totiž socialismus, jakožto společenské uspořádání, které jen málokdo tehdy chtěl vyměnit za jiné, ale vlastně skoro všichni tomu systému chtěli dát nový rozměr a smysl, onu kdysi známou „lidskou tvář“. Může se nám dnes tato faseta Kopeckého projevu zdát anachronickou, ale tím se nenechme zmást. Čtete-li ten text (přinášíme vám jej celý, bez dobového zcenzurování) dnešníma očima a zkušeností doby nedávné až současné, zjistíte, jak mnoho z toho starého textu sedí – dosud, či znovu – na společnost naši, dnešní. Zprimitivněním jazyka a vzdělanosti počínaje a všeobecně panující politickou přetvářkou zdaleka nekonče. Také dnes vládnou nebo se k moci derou lidé, kterým – jak kdysi napsal Karel Čapek – jde jen o tu moc pro sebe samé, nikoli o pomoc druhým, obci, lidu, lidem, kterou se tak ohánějí.

Čtěme tedy Kopeckého slova jako svědectví o smutných a tragických fenoménech, které rámují naše životy, a hledejme nějaký smysl, o nějž bychom se opřeli – a pak i vzepřeli. Kopeckého příklad ukázal, že to nemusí být marné usilování.

Soudružky a soudruzi, dámy a pánové,

Tento článek je uzamčen

Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PL

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: PV

Jan Kuchař byl položen dotaz

zdravotní péče

Pane Kuchaři, nemyslíte, že na to vašem návrhu je smutná jedna věc, a to, že tu chybí dostatečná zdravotní péče, a že je třeba kvůli ní jezdit za hranice? Ono totiž problém není jen na hranicích, ale skoro všude, a to i ve městech. Lékařů je prostě málo. A co s tím vaše vláda udělala?

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Milan Knížák: Volám k odpovědnosti evropské politiky

15:16 Milan Knížák: Volám k odpovědnosti evropské politiky

Glosa Milana Knížáka.