Dne 19. ledna 1945 byla vytvořena nová vláda v čele s Richardem Bienertem (dříve policejní prezident a ministr vnitra), která však nebyla přijata státním presidentem Háchou, jenž byl tehdy již vážně nemocen, nýbrž říšským ministrem pro protektorátní záležitosti K. H. Frankem, který formálně i neformálně (zejména po smrti R.Heydricha) převyšoval kompetence oficálních říšských protektorů (Po atentátu na Heydricha postupne Kurt Daluege a Wilhelm Frick). Frank se pokoušel oživit i aktivitu Národního souručenství, tedy formálně jediné povolené politické formace. 25. dubna 1945 Frank vyslal několikačlennou českou-německou delegaci, která měla navázat spojení s postupujícími Američany. Pro tyto své plány chtěl využít i uvězněného Vladimíra Krajinu a další předáky domácího odboje, avšak neuspěl ani u svých vězňů, ani u Američanů. Frankova snaha předat vedení Protektorátu do rukou české garnitury nakloněné Němcům byla příliš evidentní a skončila neúspěchem. V této situaci všeobecného rozkladu mocenské struktury po šesti letech fungování Protektorátu se Frank dne 30. dubna 1945 rozhodl promluvit k zdejšímu obyvatelstvu. Připomeňme, že to bylo v týž den, kdy Adolf Hitler spáchal ve svém berlínském krytu sebevraždu. Bylo to bezmála měsíc po utvoření tzv. Košické vlády Zdeňka Fierlingera, víc než tři měsíce po osvobození Osvětimi Rudou armádou, v době, kdy tato armáda z východu a spojenecká vojska ze západu přibližovaly konec války mílovými kroky. Frankův projev je poslední křečí fanatika, který je zahnán do kouta, ale stále ještě útočí a tváří se suverénně. Je to esence mocenské pýchy a slepoty zároveň. A svým způsobem i pointa projevu téhož nacisty, citovaného v jedné z předchozích kapitol.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

Článek obsahuje štítky

2. světová válka , Německo , Žantovský , Frank , Jak jsem potkal knihy

autor: PV