Dne 19. ledna 1945 byla vytvořena nová vláda v čele s Richardem Bienertem (dříve policejní prezident a ministr vnitra), která však nebyla přijata státním presidentem Háchou, jenž byl tehdy již vážně nemocen, nýbrž říšským ministrem pro protektorátní záležitosti K. H. Frankem, který formálně i neformálně (zejména po smrti R.Heydricha) převyšoval kompetence oficálních říšských protektorů (Po atentátu na Heydricha postupne Kurt Daluege a Wilhelm Frick). Frank se pokoušel oživit i aktivitu Národního souručenství, tedy formálně jediné povolené politické formace. 25. dubna 1945 Frank vyslal několikačlennou českou-německou delegaci, která měla navázat spojení s postupujícími Američany. Pro tyto své plány chtěl využít i uvězněného Vladimíra Krajinu a další předáky domácího odboje, avšak neuspěl ani u svých vězňů, ani u Američanů. Frankova snaha předat vedení Protektorátu do rukou české garnitury nakloněné Němcům byla příliš evidentní a skončila neúspěchem. V této situaci všeobecného rozkladu mocenské struktury po šesti letech fungování Protektorátu se Frank dne 30. dubna 1945 rozhodl promluvit k zdejšímu obyvatelstvu. Připomeňme, že to bylo v týž den, kdy Adolf Hitler spáchal ve svém berlínském krytu sebevraždu. Bylo to bezmála měsíc po utvoření tzv. Košické vlády Zdeňka Fierlingera, víc než tři měsíce po osvobození Osvětimi Rudou armádou, v době, kdy tato armáda z východu a spojenecká vojska ze západu přibližovaly konec války mílovými kroky. Frankův projev je poslední křečí fanatika, který je zahnán do kouta, ale stále ještě útočí a tváří se suverénně. Je to esence mocenské pýchy a slepoty zároveň. A svým způsobem i pointa projevu téhož nacisty, citovaného v jedné z předchozích kapitol.
Čeští spoluobčané!
V historické osudové hodině, kdy se rozhoduje i o budoucnosti Čech a Moravy, rozhodl jsem se, že sám k Vám promluvím.
Abych mohl zaujmout stanovisko k dnešní situaci, musím stručně připomenout politický vývoj tohoto prostoru v posledních třech desetiletích.
Když se v r. 1918 rozpadla rakousko-uherská monarchie a na konferencích ve Versailles a St. Germain byla vytvořena česko-slovenská republika, tu se ve světě věřilo, že bylo splněno právo sebeurčení národů, proklamované presidentem Wilsonem, a že v srdci Evropy byl vytvořen trvalý státní řád. Ale jako v četných jiných oblastech Evropy i zde se velmi brzy ukázalo, že versailleská konstrukce byla politicky pochybená a že byla příčinou ustavičného neklidu. Slováci byli proti své vůli a přes dřívější ujišťování oloupeni o samostatné politické rozhodování a prohlášeni za součást "československého národa". Především však bylo kromě Karpatských Ukrajinců, Maďarů a Poláků násilně včleněno do nově vytvořeného státu tři a půl milionu Němců. O tento vnitřní rozpor a o neschopnost svých držitelů moci musel tento stát ztroskotat, jakmile zahraniční politický vývoj poskytl podporu touze potlačovaných národností po sebeurčení. Z česko-slovenského státu se stalo po dvacetiletém trvání největší ohnisko krisí v srdci evropského kontinentu, takže se musel jeho problémy zabývat v r. 1938 téměř celý svět.
Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
Negativní kampaň
Tvrdíte, že je potřeba i negativní kampaň, že je třeba upozorňovat na rizika spojené s volbou. Myslíte, že si je nedokáží lidé vyhodnotit sami? Mimochodem já za největší riziko považuji to, že politici nebudou dodržovat své předvolební sliby - jako třeba vaše vláda, která např. slibovala nezvyšovat ...
Jinde na netu:
Další články z rubriky
19:13 Zdeněk Jemelík: Ruce pryč od Pavla Blažka
Bitcoinová kauza svou hrůzností mnohonásobně převažuje nad kauzou Čapí hnízdo, kterou se justice dlo…
