Připomenu si tato jeho slova: "Mělo by se občanům zdůrazňovat, že státní důchod tu není od toho, že budete mít životní úroveň téměř nezměněnou, až půjdete do penze. Ten je tady od toho, abyste nespadli do bídy, a tak má fungovat."

Je zřejmé, co tím chtěl Rusnok říci: Nespoléhejte na to, že vám průběžný penzijní systém zajistí dostatek prostředků, až je nebudete schopni získat vlastní výdělečnou činností. Raději se sami, různými formami spoření, dostatečně zajistěte na své stáří.

Tento názor vypadá na první pohled nevinně. Dokonce to lže považovat za rozumný apel. A takto to chápou i někteří moji přátelé, jejichž názorů si vážím. Tentokrát se však mýlí. Rozdíl mezi jejich a Rusnokovým mýlením je v tom, že Rusnok se mýlí účelově a podrazácky. Pokusím se v několika bodech uvést, jaké mám pro toto obvinění důvody:

1. Není pravda a je to záměrně vnucovaná lež, že současný penzijní systém není dostatečně stabilní, aby v myslitelné budoucnosti 50 let z prostředků, které jsou a budou do něj odváděny, zajistil solidní výplatu důchodů. Tedy nikoli jen nějakou "žebračenku". Protože lidé do něj prostředky již odvedli, byla by jakákoli redukce výplat zlodějinou. Z tohoto hlediska lze Rusnokův výrok chápat něco jako sondování půdy pro ideovou přípravu takové zlodějiny.

2. Pokud se stávající systém bude rozumně reformovat (ve smyslu např. Vostatkova plně zásluhového systému s jednotnou základní dávkou), mohou být penze na hodně dobré úrovni. Systém bude totiž motivující a to povede k podstatnému zvýšení penzí. A pokud by se přechod k plně zásluhovému systému s jednotnou základní dávkou realizoval s využitím námi navrhované postgraduální nadstavby současného průběžného systému penzijního pojištění, zvýšil by se důchod všem, těm, kteří by byli schopni realizovat strategii prodloužení doby svého produktivního uplatnění (včas se na ni připravili) podstatným způsobem (dokonce až na několikanásobek, ale vhodnější strategií by ve vyšším věku bylo postupné rozvolňování profesní angažovanosti) .