_635742884460950407.JPG&id=85045)
Nebojuji a nepíši negativně o církvi, jako takové. Naopak církev, jako shromáždění věřících lidí, upínajících se k Hospodinu, je pro mne důležitá a svatá. To co kritizuji je pozemská instituce, které se chopili často nepoctiví lidé a zneužívají majetek, moc této organizace a často i samotné věřící ke svému osobnímu prospěchu a obohacení. A právě na tento stav se snažím upozorňovat a proti němu bojovat i za cenu vlastní újmy. Vždyť již sv. Augustin a po něm M. J. Hus, Martin Luther a další jasně rozlišovali dvě sféry církve. První – církev nebeskou, kterou tvoří skuteční věřící z různých společenství, dob i národů. Druhou – církev pozemskou, tedy onu instituci, kterou vidíme, ale jejíž členové se nemusí překrývat s církví nebeskou. A dle historie i současnosti si dovolím říci, že čím víše je člověk postaven v hierarchii církve pozemské, tím je vzdálenější oné církvi nebeské. Na těch co skutečně věří Hospodinu, je pak, aby se se všech sil snažili očistit a posvětit i onu církev pozemskou.
V tomto ohledu je příkladem samotný Ježíš, který když vstoupil do chrámu a viděl místo určené k modlitbě, jak se z něho stalo tržiště, vzal bič, stoly se zbožím zpřevracel a kupce znesvěcující Hospodinův chrám vypráskal. Stejnou kritiku pozemské instituční církve a jejich vstupných představitelů, i když ne tak fyzickou, činil i M. J. Hus, mnoho dalších reformátorů a kněží. Někteří za to zaplatili životem, někteří museli prchnout a někteří byli jen vyhozeni, nebo jim bylo znemožněno konat bohoslužby. Kdyby však oni mlčeli, nekázali a nepsali, možná ještě dnes žijeme v temném středověku v područí těch, kteří církev zneužívají ke své moci a obohacení, nebo se církev již lidem nadobro odcizila. Pokud však člověk opravdu věří Hospodinu, nemůže jinak než také milovat společenství věřících – církev a snažit se jí očistit od těch, kteří jí ubližují, zneužívají, parazitují na ní a tak brání jejímu nejdůležitějšímu poslání a to je zvěstovat poselství o Bohu a přinášet naději tomuto světu.
Dějiny církve jsou bohužel plné příběhů, kdy právě ti, kteří tuto instituci zneužívaly ke svému obohacení či zabezpečení pohodlného života, tzv. „převálcovali“ ty, kteří se snažili církev budovat a nést její poselství. To, ale neznamená, že to máme vzdát. Naopak o co více vidíme v církvi balastu, o to více se musíme snažit o její čistotu. Neboť, jako svatý a čistý je Bůh, měla by svatá být i jeho církev.
Toto své zamyšlení si dovolím zakončit trochu s humorem. Mám přítele, benediktinského mnicha. Toho se často ptali, zvláště ti „romanticky naladění“, proč se stal knězem. A ač je velice pracovitý a aktivní, tato otázky odrážel odpovědí: „Pracovat neumím, žebrat se stydím, tak jsem se stal farářem!“ Právě v této úsměvné větě je i má odpověď, jak mohu vznášet kritiku na církev a její představitele. Protože jako kněz církev miluji, není mi jedno, že plní právě těmi, kteří neumí a nechtějí pracovat, stydí se žebrat, tak se stávají duchovními, aby si zabezpečili pohodlný a klidný život na úkor věřících a dnes i na úkor státu.
Psali jsme:
_635742884460950407.JPG&id=85045)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
