Naše/jejich Česká televize zase měla dlouhé hodiny tu správnou potravu, munici přímo, aby nakrmila své koncesionáře do sytosti nebetyčnou slávou a veledůležitostí "jednoho z nejmocnějších mužů světa". Jenom ta chybička se tam vloudila a skoro tři hodiny svým chlebodárcům, koncesionářům, divákům, tvrdila na liště důležitosti, že je to ministr obrany USA. No, splést se může každý, že, ale slova omluvy už nějakou dobu ta naše/jejich ČT úplně vyřadila ze svého repertoáru a její pracovníci ze své slovní zásoby. Prostě Česká televize i takto pracuje za sedm miliard našich korun ročně.

Blekotající Petříček, takto shodou nešťastných náhod a okolností náš ministr zahraničí, si prošel peklem velké intenzity zaplých tv kamer a cvakajících fotoaparátů, ve tváři výraz vylekaného a zmateného maturanta před zkušební komisí. Bezesporu bude mít ty snímky a záznamy uložené v rodinném archivu ještě po mnoho generací, vždyť té slávy tolik...

Bodře vypadající a pokoušející se i tak mluvit, ministr z USA, ještě než převzal z třesoucících se rukou nedůstojného předsedy Senátu ten klíč od Valdštejnského paláce, beztak hřímal v klasickém už tónu své ideologické splašky o tom, jak strašně nás ohrožuje vše z Východu a v jakém jsme to přímo existenčním nebezpečí, hrozícího nám z Ruska a Číny. Až jsme si my, pamětníci, povzdechli v reminiscenci, zarozjímali se nad minulostí, kdy jsme slýchávali něco téměř stejného, ale tenkrát to byl západ, před kterým jsme byli varováni.