V této úmluvě se mimo jiné praví, že osoby požívající výsady a imunity mají nejen povinnost dbát zákonů a předpisů přijímajícího státu, ale jsou rovněž povinny nevměšovat se do vnitřních záležitostí tohoto státu (článek 41). 

Jak si toto nevměšování představoval SSSR, jsme se dověděli hned záhy z chování jeho pražského velvyslanectví v roce 1968. Úmluvu považoval v zemích Varšavské smlouvy za cár papíru a tento postoj pro jistotu Brežněv stvrdil vyhlášením doktríny omezené suverenity. Všichni pochopili. Cizí vládce s armádou za zády nám bude se svými nohsledy závazně vykládat, jak vypadá a jak nevypadá vměšování.

Přišel převrat. Demokracie, nová mezinárodní spojenectví. Většina lidí postupně zcela iracionálně uvěřila, že někde za námi zůstal svět Bratrstva kočičí pracky a my teď s Rychlými šípy budeme všechna pravidla dodržovat a naši noví kamarádi budou dbát na naše zájmy, budou se nezištně starat o naši budoucnost, dodržovat mezinárodní úmluvy atd. No a my? My zbouráme hranice, odpojíme štěnice, otevřeme světnice. 

A tak když se na stránkách Velvyslanectví USA v ČR objevují ve stále hojnější míře informace o ambasádou placených českých nestátních organizacích, které se pasují do role kriteriálních osob v oblasti médií, nikoho z odpovědných politiků to ani nezvedne ze židle. Ale mělo by. Jde o jasný zásah do našeho vnitřního politického systému. Skrze tzv. neziskové organizace totiž USA otevřeně vnášejí do českých médií speciální politickou agendu a podporují faktické omezování svobody slova. V čím zájmu se tak děje, je snad jasné.