Bylo profesionálně věcné, přesné, střízlivé. Neusilovala o vyvolání voličských emocí. Již ze zpráv sdělovacích prostředků jsem věděl, že podala stížnost pro porušení zákona v neprospěch odsouzeného Tomáše Jiřikovského proti rozhodnutí Krajského soudu Brno o vrácení zabavených notebooků. Vydat stížnost pro porušení zákona je pracovně náročnější, než připravit se na výstup ve sněmovně. Proto mě rychlost jejího jednání příjemně překvapila. Úředníci museli na přípravě textu stížnosti pracovat nezvykle usilovně.

Agendou stížností pro porušení zákona jsem se začal zabývat v době působení ministra Pavla Němce a okolnosti mě nutily věnovat jí pozornost průběžně po celou dobu mého účinkování v roli justičního prudiče (pardon, občanského aktivisty). Nepamatuji si na žádný případ takové rychlosti. Při sledování nakládání s podněty ke stížnosti pro porušení zákona jsem obvykle zjišťoval průtahy. Například těsně před vypuknutím bitcoinového skandálu mě páně Blažkův „fraucimor“ vyrozuměl, že pan ministr nevyhověl jakémusi mému podnětu ke stížnosti pro porušení zákona.

Divil jsem se, protože podnět jsem podal před dvěma roky a dávno jsem na něj zapomněl. Byl neškodný. Chtěl jsem jím pouze dosáhnout odstranění judikaturních dílčích nejasností v proceduře řízení o podmíněné propuštění z výkonu trestu. Mimo to odsouzený, s jehož případem podnět souvisel, se po dvaceti měsících složitého řízení s podporou Chamurappi, z.s., dostal dne 27. února 2025 na svobodu. Jakékoli ministrovo rozhodnutí o podnětu by nemělo na jeho osud žádný vliv. Ministerstvo o jeho propuštění vědělo.