Dne 14. června 2025 uplynulo čtyřicet let od okamžiku, kdy byla v lucemburském městečku Schengen Francií, Německem, Belgií, Lucemburskem a Nizozemím podepsána dohoda o zrušení kontrol na vnitřních hranicích signatářských zemí. Ač k fyzickému odbourání osobních kontrol při překračování hranic došlo až o deset let později, rok 1985 byl pro zrod Schengenské dohody rokem určujícím. Čtyřicet let existence tzv. Schengenského prostoru, jehož je od roku 2007 členem i Česká republika, se nabízí jako vhodný okamžik ke kritickému zamyšlení nad tímto milníkem v evropském unifikačním procesu.

„Schengen“, přestože si jej drtivá většina našich občanů spojuje s bezstarostným překračováním státních hranic a považuje jej proto za téměř rozhodující výhodu členství země v Evropské unii, je především jedním z významných evropských politických projektů, s jejichž pomocí má být ze střední a západní Evropy vytvořen jednotný centralizovaný celek. Myšlenka „Evropy bez hranic“, na které byl „Schengen“ vytvořen, je meziproduktem touhy „federalizačních“ politiků rozbít národní stát a vybudovat nadnárodní útvar s vlastními politickými institucemi, které budou stát nad institucemi národními. Volný nekontrolovaný „schengenský“ pohyb spolu s pozdějším politickým projektem jednotné evropské měny byl a je směrem, který vyhovuje těm, kteří chtějí mít Evropu pod svou kontrolou. Proto „Schengen“ nelze hodnotit izolovaně. Je nezbytné vsadit tento politický projekt do kontextu doby, ve které „schengenská“ idea dozrála ke své realizaci.

Myšlenka vytvořit otevřený prostor vznikala postupně v době Evropského hospodářského společenství. Prostorem „bez hranic“ se původně zamýšlelo zbavit velký hospodářský prostor zbytečných a na hranicích mezinárodní obchod zatěžujících byrokratických komplikací. To byla myšlenka správná, vycházející z tržního přístupu odstranit překážky volnému podnikání. S takovými nadějemi nahlížela na schengenskou dohodu (ač by do ní Velkou Británii nikdy nepřivedla) a možnost vytvoření budoucího společného (pozor, ne jednotného) trhu Margaret Thatcherová. Jen „tržní“ uspořádání však bylo pro francouzského socialistického prezidenta Mitteranda, německého kancléře Kohla a především pro nadutého a všeho schopného Mitterandova chráněnce, předsedu Evropské komise Jacquese Delorse, málo. Všechno své „evropské“ úsilí směřovali k vytvoření politické unie. Schengenský prostor byl mezikrokem a jednou z fází jejich snah.