Letošní Země živitelka je sice už skoro týden minulostí, ale slova, která tam pronesl premiér Fiala, stále „visí“ ve vzduchu. Není možné na ně zapomenout. Náš premiér v rozporu s elementárními poučkami ekonomie (a se zdravým rozumem) žádal účastníky trhu – zemědělské výrobce, potravináře i obchodníky, a mezi nimi zejména velké obchodní řetězce – aby snížili ceny potravin.

Tomuto výroku se v posledních dnech vysmáli mnozí, ale někdo mu stále chce věřit. Je totiž lákavé žít v představě, že se dá cenám přikazovat. Zkoušel to čtyři desetiletí komunismus a způsobil tím naše obrovské ekonomické zaostání. Na počátku 90. let bylo téměř všeobecně přijato, že to byl nesmysl a že se to už nikdy nesmí opakovat, ale postupně – s přibývající prosperitou – na to začalo být zapomínáno. Ve třetím desetiletí 21. století už jsme znovu tam, kde jsme jednou byli. Už si zase chceme „hrát“ s cenami, protože někteří vědí lépe než trh, jaké mají ceny být. Přesně tak to ale „věděl“ komunismus, jeho ideologové a jeho plánovači.

Pohyb cen závisí na vztahu nabídky a poptávky, na vývoji nákladů a na kvalitě tržní struktury. To všechno jsou ekonomické danosti, které svým šamanským zaříkáváním žádný premiér světa nemůže ovlivnit. V průběhu celé minulé dekády a zejména na jejím covidovém konci jsme u nás vytvořili nadměrnou poptávku, a ta k vzestupu cen přímo nutí. Není to žádné nezodpovědné, či zlé chování na nabídkové straně ekonomiky. Poptávka utekla příliš dopředu. A udělal to stát a jeho centrální banka. Nikoli potravináři.