Jsme právě v poločase prezidentských voleb, jejichž obsah je zásadně ovlivněn přechodem na přímou volbu prezidenta. V nepřímé volbě kandidují nejen jedinci, vybraní politickými stranami, ale v podstatě i tyto strany a jejich programy. Přímá volba tuto tolik potřebnou vazbu narušila, vedla k sebevybírání se kandidátů a k alibistickému chování politických stran. Výsledek prvního kola tomu odpovídá. Standardní politická argumentace vymizela. Vítězí následná interpretace, že šlo o souboj dobra se zlem, demokracie s populismem, a ve zcela absurdní interpretaci některých extrémních komentátorů dokonce o souboj Západu s Východem.

Nic takového to nebylo. Byl to souboj kandidátů ve většině případů bez jakékoli výrazné politické minulosti a bez toho, že by bezprostředně reprezentovali jasně definované politické proudy. Pravičák tam nebyl žádný. Nebylo tam nejen koho, ale ani co volit. Možná bude co volit v druhém kole. Ale jen a jedině tehdy, jestli to dnešní pětikoalice, novináři a mocné neziskové organizace přeženou a vyhrotí to jako souboj dobra se zlem. Nebo souboj Západu a Východu. Pak vyprovokují všechny z nás, kteří s touto desinterpretací našeho dnešního politického sporu nemohou souhlasit, k jasnějšímu vyjádření se.