Jeden můj známý, lidovec, si však neodpustil tento komentář: "Volbu Zemana před pěti lety tím neodčiníš.", a doplnil takzvaný 'hashtag' #pokání.

To mě citově zasáhlo a vedlo k hlubšímu zamyšlení. Má spontánní odpověď, že Miloš Zeman před pěti lety byl lepší volbou než Karel Schwarzenberg, jenž by jen umožnil pokračovaní zlodějské Nečasovy a Kalouskovy vlády, přivolala však jen další reakce. Že prý indicií na to, jakým směrem se Zemanovo prezidentování bude ubírat, byla celá řada, a že byly jasně viditelné a předvídatelné.

Tím se celá záležitost pro mě stala osobní věcí, kterou jsem již nemohl nechat takzvaně bez komentáře. Osobní v tom smyslu, že zasahuje samu podstatu mojí identity dlouholetého člena sociální demokracie, jenž členství ve straně bytostně spojuje s hodnotami demokracie, svobody, solidarity, rovnosti, tolerance, sociální spravedlnosti a rovných příležitostí pro všechny.

Výsledkem je tato moje osobní zpověď, kterou jsem se rozhodl tímto sdílet se všemi členy sociální demokracie.

V náboženském kontextu je pokání úkonem, kterým dotyčný dává najevo, že pochybil, a že svého činu lituje. Toho, že jsem před pěti lety volil Miloše Zemana, v žádném případě nelituji. Za svou volbou – v rámci tehdejší situace a doby – si stojím a jsem nadále přesvědčen, že to byla tenkrát lepší varianta než pan Schwarzenberg.