Václav Vlk: Programové priority pravice v právním prostředí

Právo chudých – největším problémem mediálně vděčných případů je, že osoby, které jsou chudé, nemají dostatečnou právní ochranu. Evropské státy přistupují k této problematice systematicky, a zaručují, aby každý, kdo volá po ochraně svých práv, měl právo na advokáta. Toto právo chudých vynikajícím způsobem funguje na Slovensku, ale u nás je Popelkou. Vždy s odkazem, nejsou na to peníze, bylo negováno jakékoli zřízení a poskytování tzv. bezplatné právní pomoci. Právě to by však mělo být jednou z programových priorit na úkor různých quasi sociálních programů. Reálné zajištění právní pomoci pro všechny osoby , i ty v přechodném nedostatku finančních prostředků, by znamenalo upevnění právního státu. Současně by však znamenalo pozitivum pro justici, neboť ta by nebyla přetížena zbytečnými spory a situacemi, kdy nešťastný účastník v řízení bez peněz se potácí ze strany na stranu. Při kvalifikované právní pomoci by věc byla vyřešena mnohem rychleji a účinněji.

Lhůty pro rozhodování

Píše se mi to těžce, ale navrhl bych , aby byly zavedeny lhůty pro rozhodování ve všech věcech, i když sám osobně nejsem jejich příznivcem. Zejména v tzv. civilních a obchodních sporech by stanovení lhůt pro rozhodování ve věci samé znamenalo, že by došlo k výraznému urychlení sporu. Jistě by bylo na diskusi , ve které věci ano či nikoli, ale představte si , že když podáte žalobu k soudu , bude vaše věc prostě rozhodnuta třeba do půl roku a máte na to zaručené právo.

Jak se vyřešil problém s tzv. předběžnými opatřeními v otázkách rodinné péče a obchodních věcí, šlo by vyřešit i problémy dlouhotrvajících soudních jednání stanovením těchto lhůt. Mělo by to pak za následek onu fungující justici, po které každý volá. Jsem si dobře vědom negativních konotací zavedením povinných lhůt pro rozhodování v jednotlivých věcech, ale minimálně se jedná o otázku programové diskuse.

Sloučení soudních řádů

České procesní předpisy jsou nepřehledné. Jsou ve skutečnosti přísným formálním postupem a na druhé straně předstírají , že jsou bezformální a že se práva může domoci každý. To ve svém důsledku vede k zahlcení soudů a k tomu, že při vyřizování věcí je třeba se soustředit na spoustu podružností místo toho, aby se řešilo meritum věci. Rozhodně by věci prospělo sloučení občanského soudního řádu a soudního řádu správního do jednoho právního předpisu, a zavedení tzv. „advokátského procesu“, tedy procesu, kdy věc je projednána před soudem v jedné várce najednou , protože je potřeba splnit řadu formálních požadavků, které samotný proces zjednodušují. Na tomto místě lze i zdůraznit, že občanský soudní řád, jako základní právní předpis, kterým se řídí vše od rozvodu po obchodní věci , je předpisem z 60. Let, stejného data , zrodu a ideologie jako zanikající občanský zákoník.

Respekt k justici

Programovou prioritou by měl být i respekt k justici, který by měli hlásit politici z pravého spektra, zapomenout na oblíbenou větu „respektuji, ale hluboce nesouhlasím“. To patří do úst těm, kteří mohou justici kritizovat, tedy všichni občané, političtí komentátoři , profesionální právníci, etc. Politici by se však měli chovat jako vzor a justici bezvýhradně respektovat. Pokud tak budou činit, mohou v případě extrémní , který by snad měl nastat jednou za 5 let, říci , že v nějakém případě se domnívají , že se soud hluboce mýlí. Nihilismus a pohrdání soudními rozhodnutími se totiž prolíná negativně i do všech ostatních částí české společnosti a není nic horšího, než naprostý nedostatek respektu při výkonu soudní moci. Možná by zasloužil na tomto místě zdůraznit i přikázání „ nebudu zneužívat justiční systém, podávat zbytečné žaloby a obtěžovat policii oznámeními na tzv. trestnou činnost „ politických konkurentů“. Jedná o Džina, kterého jsme již jednou z lahve vypustili a bylo by dobře, aby se tam vrátil.

Státní zastupitelství, by mělo být skutečně státním zastupitelstvím, a nikoli „tzv. nezávislou institucí“ . Státní zastupitelství patří do složek výkonné moci a má zastupovat zásadně zájmy státu. Nezávislé státní zastupitelství je iluze, která je postavena na nesprávném rozvedení zásady, že vše, co může být trestním činem, má být státním zastupitelstvím stíháno bez ohledu na to, kdo to způsobil. Nedomnívám se , že by bylo v rozporu se zájmy výkonu spravedlnosti, aby součást výkonné moci, tedy státní zastupitelství bylo státní, politicky závislé , ale současně ovládané zásadou stíhat všechny trestné činy a skutky, o kterých se dozví. Nezávislé mají být jen soudy, neboť těmto je z principu jejich funkce nezávislost svěřena. Tzv. nezávislé státní zastupitelství se totiž v určitý okamžik změní na nezávislé na čemkoli a začne se vytvářet jako samostatná mocenská skupina. Jsem přesvědčen , že volání po oproštění od tzv. politických tlaků, bude následovat volání po imunitě po přezkoumání jejich postupu soudní mocí. Pak se stane mocenským, nikým nevoleným centrem v rámci hierarchie státní moci.

Generální inspekce bezpečnostních sborů

Bylo by na místě skutečně vytvořit nezávislé, na policii a státním zastupitelství nezávislou složku, která , ač může být jinak politicky ovlivňována, by neměla žádné vztahy k jednotlivým ozbrojeným sborům a podobným organizačním chapadlům státu, které má hlídat, resp. které má v případě podezření z trestného činu či přestupku prošetřovat. Stávající stav, kdy se ve skutečnosti jedná o bývalou inspekci ministra vnitra pouze s přejmenovaným názvem, je ne únosný.

Naopak vznik úřadu, který by se choval podobně jako Nejvyšší kontrolní úřad, alespoň co do obsazování jeho vrcholných funkcí a určitého typu a autonomie v ekonomických otázkách, je potřeba.

Omezení policie, která se začíná chovat jako strana, tedy jako organizace, která usiluje o moc, pokud moc má, upevňuje si moc a činí veškeré kroky proto, aby si ji zachovala. Ilustrativní příklady z poslední doby není třeba vyjmenovávat. Lze se přiklonit k tezi, kterou zastával již bývalý premiér Nečas, „přece nám nebude určovat parta plukovníků, jak máme vládnout“. Je potřebné setrvat na tom, aby politika vykonávala moc nad policií a nebylo tomu obráceně.

Rovnovážné kyvadlo se pod rouškou zachování objektivity a nezávislosti extrémně překlonilo na stranu policejně neomezeného panství. Vše spouští zákony umožňující různé sledování, provokace a podobné „protikorupční“ nápady.

Vazební stíhání

Vazba je stále děsná a kosmetické změny při poslední změněn právních předpisů na tom mnoho nezmohou. Problém vazby spočívá v tom, že je zcela nepochybnou přípravou na páchání další trestné činnosti. V účastnících vazebního stíhání, byť v 90% se nejedná rozhodně o žádné andílky, vyvolává takový pocit nespravedlnosti, dopředu popírá jak smysl trestu, a tak vytváří další zločince. Kdyby byly podmínky ve vazbě důstojné v rámci možností, znamenalo by to přímo úměrně snížení počtu páchaných trestných činů. A o to v trestní prevenci jde zejména.

Shora uvedené body dle mého soudu stojí za to, aby se jimi začala zabývat česká pravice, a přetavila je do odpovídajících volebních témat. Vždyť další volby budou už za čtyři roky. Kupříkladu téma práva chudých či stanovení lhůt pro projednání rozhodnutí věci jsou dostatečně sexy i pro průměrného nerozhodnutého voliče, tedy toho , který přemýšlí o obsahu programu politických stran pouze na základě letmých informací z denních médií. Levicové strany jsou v tomto směru ve výhodě, neboť jakýkoli jejich postulát v právní oblasti je postaven na přísném zákazu, dodržování výlučné moci státu a výlučné státní moci a sebe spasitelném státu, který vše dokáže zajistit. Tedy navýšení, zpřísnění apod. Naproti tomu pravicová politika vyžaduje více přemýšlení a právě proto je škoda, že této oblasti , na rozdíl od ekonomické není věnována v pravicových think tancích, ideových konferencích a ostatně i v programu pravicových stran dostatečný prostor.

Publikováno se souhlasem vydavatele.