Ještě není hotovo, ale víme, kam to míří. Ve Sněmovně prošla třetím čtením novela zákona o podporovaných zdrojích energie a Evropská komise zveřejnila návrh balíčku Fit for 55, tedy jakési kuchařky, jak snížit emise uhlíku o 55 procent do roku 2030 ve srovnání s rokem 1990. Český zákon míří do Senátu, ten může mít v lecčems jiný názor, a pak by to muselo do Sněmovny znovu. Ale možná se to do voleb stihne.

Evropská legislativa to bude mít složitější. Původním klimatickým cílem bylo snížení emisí o 40 procent, nyní se to tedy dramaticky zvyšuje na 55 procent. Návrhy čeká trnitá cesta, musí je podpořit také Evropský parlament a Evropská rada, tedy všechny národní reprezentace. Teprve pak se změní ve směrnice a nařízení, která budou transponována do legislativy jednotlivých zemí.

Čas letí a voda stoupá, jak praví jedno okřídlené rčení, planeta je stále teplejší, ale konkrétní reakce stále nic moc. K tomu, abychom nepřekročili přírůstek průměrné globální teploty o víc jak 1,5 stupně Celsia, bychom potřebovalo snížení emisí o 65 procent. Na druhou stranu, jakmile se průmysl, byznys a občané na nový klimatický režim pořádně rozcvičí, půjde to s pomoci konkurence samo.

Věnujme se nejprve novele českého zákona o podporovaných energiích. Ten vychází zmíněné směrnici na půl cesty, ale má ještě úkol navíc, vedle toho, koho podpoří, řeší i to, koho obere. Záměrem je napravit přehnanou podporu solárním baronům z let 2009 a 2010. Ta byla obecně považována za akci „politici sobě“, protože jen tak se dalo pochopit váhání s úpravou výkupních cen elektřiny ze solárů zatímco investiční náklady na panely padaly na polovinu i míň. Kdyby v tom politici nejeli tenkrát, nemuseli jsme ten problém řešit dnes.