S mimořádným potěšením jsem zaznamenal fakt, že další český ekonom dostal významnou zahraniční cenu za něco, co dává smysl. Mně dosud neznámý Martin Kábrt jako člen sedmičlenné mezinárodní autorské skupiny dostal ekonomickou cenu významné londýnské programové centrály levicové politiky IPPR (Institute for Public Policy Research). Jedná se o nezávislý institut, který se raději představuje jako think-tank pro progresívní politiku. Progresívní znamená v anglo-saském světě levicový. Proto mohla zabodovat práce na téma Decentralizace Británie: „velkým tlakem“ k inkluzívní prosperitě (ZDE).

Inkluzívní znamená začleňování ve smyslu vyrovnávání rozdílů, v daném případě vyrovnávání největších rozdílů mezi regiony v Evropě vůbec. „Velkým tlakem“ je myšlena koordinace úsilí, aby potřebné politiky nezůstaly rozdrobené a jako v minulosti nevyšuměly naprázdno. Ten tlak se musí odehrávat na národní úrovni, kde vzniká rámec možného, a pak ve spolupráci fiskálně i exekutivně samostatnějších regionálních institucí (to je ta decentralizace) a stakeholderů, kteří jsou důležitějšími partnery než ziskem zaslepení akcionáři.

Nemylme se, nejde o nějaký tenký výkřik ze ztemnělého levicového koutku. Ostatně, ve chvíli, kdy se britská konzervativní politika hroutí a v případných mimořádných volbách může vyhrát velice levicově naladěná Labour Party, pohybujeme se ve skutečnosti v té nejnasvícenější části scény. Ale o budoucnosti hlasují i peníze. Předsedkyní poroty ekonomické soutěže IPPR byla Stefanie Flandersová, šéfka Bloomberg Economics. To je agentura ve službách investorů, snažící se zprostředkovat a analyzovat budoucí příležitosti.

Bloomberg vidí budoucnost jinak, než je zobrazována u nás, proto třeba už před lety zřídil dceru BloombergNEF, agenturu pro „finance nové energetiky“, tedy pro investory do technologií a využití energetiky obnovitelných zdrojů. Také zmíněná cena za výzkum podmínek pro větší inkluzívnost britské ekonomiky je nepochybně vedena obavou, že obrovské regionální a sociální nerovnosti, navíc kombinované se šíleným Brexitem, mohou Británii vyřadit ze hry a zničit investice, které tam byly vloženy.

Nejprve o těch nerovnostech. Když se podíváme na stav hospodářství v jednotlivých regionech Spojeného království, s překvapením zjistíme, že mnohé jsou na stejné úrovni jako české kraje, pár jich je na tom dokonce ještě hůř než třeba Ústecký nebo Moravskoslezský. Je tu však mocný region Londýna, který je nejbohatším regionem EU a táhne tak celý britský průměr na zkreslující vyšší úroveň. Británie je proto zemí s nejnižší mírou rovnosti v Evropě. Mocnou dávku inkluzivity zkrátka potřebuje jako prase drbání.