Čtvrtek bude velký den moderních dějin Evropy. Je to den britských předčasných voleb, které mohou být začátkem nejen rychlého a neuspořádaného odchodu Spojeného království z Evropské unie, ale také začátkem jeho rozpadu. Skotsko chce v EU zůstat a muselo by se odtrhnout. Irsko se nehodlá vracet k rozdělení tvrdou hranicí a muselo by se spojit. Ale taky londýnská City a podnikatelský jih Anglie budou Brexitem těžce poškozeny a nechtějí se s tím smířit.

Není to jediná zásadní změna, která poznamená budoucnost evropského kontinentu. Vrcholná schůzka k 70. narozeninám NATO potvrdila, že tahle organizace, zrozená ze studené války, je zralá do hrobu. Ani nebylo o čem jednat, pomineme-li prodeje amerických zbraní a zoufalou snahu Estonska znovu našlehat ruské ohrožení, aby se maličká pobaltská země stala smyslem obrovité vojenské organizace. Tím nejohroženějším na londýnské schůzce byl ve skutečnosti britský premiér Boris Johnson, protože jakákoliv jeho důvěrnější fotka s americkým prezidentem Donaldem Trumpem (nemluvě o společné tiskovce) mohla potopit jeho volební vyhlídky.

Pár dní předtím byla ustavena nová Evropská komise, a tam se toho taky hodně děje. Nová předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen je tuplovaně zelená, má minulost ministryně obrany a prosazuje důraznou klimatickou akci. Obojí teď bude důležité. Slušnou porci návrhů zdědila po Junckerově komisi. Na pravidelné radě ministrů financí a hospodářství už se objevil návrh na harmonizaci energetických daní, což je jasně namířeno proti uhlí. První cesta Leyenové zamířila do Afriky, protože hlavní bezpečnostní riziko nejsou nepostižitelní rozptýlení teroristi, proti kterým nepomůžou sebedražší americké vrtulníky, ale potenciální miliony ekonomických migrantů, které může zastavit jen promyšlená rozvojová pomoc. A pak je tu ta představa suverénní evropské armády.

Nové pojetí evropské bezpečnosti, větší akceschopnost unie a snaha vymanit se z amerického poručnictví bude hlavním tématem nadcházející Konference o evropské budoucnosti. Bude se o tom mluvit jinými slovy, ale tenhle obsah tomu dává smysl. Návrh se rodil v posledních letech. Jedním ze vstupů bude i známých pět alternativních Junckerových scénářů: 1) Jedeme dál, 2) Nic než jednotný trh, 3) Ti, co chtějí víc, 4) Dělat méně, ale účinněji a 5) Dělat víc společně. Později připojil ještě šestý: Posilovat Evropu hodnot – svobody, rovnosti a práva. Pokud by se EU rozštěpila na vícerychlostní, vstoupí do hry větší samostatnost eurozóny, která nás odřízne od velkých peněz.

Konkrétní příprava Konference o budoucnosti Evropy je nyní na pořadu vrcholné schůzky EU která se sejde ve čtvrtek v Bruselu. Ale tón naladilo už předchozí jednání francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, který by se rád stal hybnou silou procesu, s německou kancléřkou Angelou Merkelovou. Vzešel z ní „non-paper“, tedy „ne-návrh“, tedy aspoň do doby, než to ostatní odkývou. Předpokládá drsný souboj o vedoucí úlohu, proto považuje za nutné, aby konference jednala na základě společného mandátu pro všechny tři instituce (Evropská rada, Evropská komise a Evropský parlament) i za přímé účasti členských států a také expertů a občanské společnosti. (ZDE)