Další balíček protiruských sankcí se dopéká v Bruselu a má být ohlášen za zvuků fanfár na summitu EU v Praze. Předcházel tomu úporný souboj se středomořskými státy EU Řeckem, Kyprem a Maltou, protože míří na jejich služby námořní dopravy. Jedná se o to, že dosavadní pokusy, jak přerušit export ruské ropy nejen v trubkách, ale i po moři, se daly snadno obejít přepravou pod cizí vlajkou. Ropa z ruského tankeru se přečerpala v nějakém méně viditelném přístavu nebo přímo na moři na jiný. Někdy do ní stačilo okázale smrknout trochu té arabské nebo jiné, aby rázem změnila identitu. Zabývaly se tím společnosti ze zemí, které se námořní dopravou živí. Kšeft je kšeft.

Nová sada evropských sankcí proti Rusku proto obsahuje rozhodnutí, že přeprava ropy se bude přísněji monitorovat. Pozoruhodný je slib, který to doprovází, a sice, že škoda, kterou by tím měly středomořské státy prokazatelně utrpět, bude kompenzována. Sankční mechanismus tak zároveň obsahuje tiché přiznání, jak se to dosud dělalo. Ještě zajímavější bude, jestli se k té konkrétní škodě bude někdo vehementně hlásit na základě uznávaného pravidla „sdejte se, nyc se vám nestáne“.

Už dříve bylo dohodnuto, že přeprava ruské ropy se nesmí pojišťovat. Mělo to způsobit neúměrné riziko pro přepravce, což měla být spolehlivá stopka pro ruský ropný export. Nebyla. Možná bychom si měli připomenout staré moudro, které bylo ostatně v Česku úspěšně zhudebněno, že jedna ruka netleská. Tedy pokud se nepleská po vlastní tváři a zamění obdiv se sebemučením. Druhou stranou nabídky ropy je přece poptávka po ropě.