Kolegium volitelů se nepokusilo zvrátit rozhodnutí amerických voličů, kteří dali demokratickému kandidátu Joe Bidenovi o 7 milionů hlasů víc než stávajícímu republikánskému prezidentu Donaldu Trumpovi. Podle konečných výsledků získal Biden 81 282 896 hlasů, zatímco Trump jen 74 222 484. Výraz „jen“ je možná nepatřičný, obojí je rekord. Ale rekord je výsledkem občanské mobilizace v extrémně rozdělené zemi.

Před čtyřmi lety Trump k vítězství nepotřeboval vyhrát lidové hlasování, stačilo, že získal hlasy volitelů z potřebného počtu států. Také letos je poměr volitelů příznivější k novému prezidentu než počet lidových hlasů, ale o vůli voličské většiny už není pochyb, kladná jsou obě čísla. A snad ještě nikdy v historii nebyla počítána pečlivěji. To neznamená, že jsou o to reprezentativnější. Museli bychom věnovat pozornost i posouvání hranic volebních obvodů, kdy republikánské úřady rozšiřovaly volební okrsky velkých měst s demokratickou většinou. Stále větší počet odevzdaných hlasů tak přinášel stále stejně mandátů. Tímto trikem se posiloval vliv méně lidnatého republikánského venkova. Nemluvě o složitém systému volební registrace a dalších překážkách pro hlasování, které dopadaly na sociálně slabší nebo méně vzdělané části obyvatelstva, opět, hlavně z elektorátu Demokratů.

Většina je silnou i slabou stránkou demokracie. Možná to s tou důvěrou ve volby přeháníme. Mnohem důležitější je běžný demokratický provoz, ve kterém se hledá řešení pro konfliktní situace. Smyslem politiky je hledání kompromisů mezi rozdílnými zájmy. Kde jsou zájmy stejné, žádná politika není zapotřebí. Hledání kompromisů se nemusí opírat jen o většiny, podle řady významných autorů (já preferuji Benjamina Barbera) by to mohli zvládnout i vylosovaní zástupci veřejnosti, kteří dokážou spolupracovat s profesionálním aparátem a nejsou ve funkci moc dlouho. Takhle ostatně demokracie ve starém Řecku vznikala. A dodnes se praktikuje například losováním členů poroty u amerických soudů.