Kolegium volitelů se nepokusilo zvrátit rozhodnutí amerických voličů, kteří dali demokratickému kandidátu Joe Bidenovi o 7 milionů hlasů víc než stávajícímu republikánskému prezidentu Donaldu Trumpovi. Podle konečných výsledků získal Biden 81 282 896 hlasů, zatímco Trump jen 74 222 484. Výraz „jen“ je možná nepatřičný, obojí je rekord. Ale rekord je výsledkem občanské mobilizace v extrémně rozdělené zemi.
Před čtyřmi lety Trump k vítězství nepotřeboval vyhrát lidové hlasování, stačilo, že získal hlasy volitelů z potřebného počtu států. Také letos je poměr volitelů příznivější k novému prezidentu než počet lidových hlasů, ale o vůli voličské většiny už není pochyb, kladná jsou obě čísla. A snad ještě nikdy v historii nebyla počítána pečlivěji. To neznamená, že jsou o to reprezentativnější. Museli bychom věnovat pozornost i posouvání hranic volebních obvodů, kdy republikánské úřady rozšiřovaly volební okrsky velkých měst s demokratickou většinou. Stále větší počet odevzdaných hlasů tak přinášel stále stejně mandátů. Tímto trikem se posiloval vliv méně lidnatého republikánského venkova. Nemluvě o složitém systému volební registrace a dalších překážkách pro hlasování, které dopadaly na sociálně slabší nebo méně vzdělané části obyvatelstva, opět, hlavně z elektorátu Demokratů.
Většina je silnou i slabou stránkou demokracie. Možná to s tou důvěrou ve volby přeháníme. Mnohem důležitější je běžný demokratický provoz, ve kterém se hledá řešení pro konfliktní situace. Smyslem politiky je hledání kompromisů mezi rozdílnými zájmy. Kde jsou zájmy stejné, žádná politika není zapotřebí. Hledání kompromisů se nemusí opírat jen o většiny, podle řady významných autorů (já preferuji Benjamina Barbera) by to mohli zvládnout i vylosovaní zástupci veřejnosti, kteří dokážou spolupracovat s profesionálním aparátem a nejsou ve funkci moc dlouho. Takhle ostatně demokracie ve starém Řecku vznikala. A dodnes se praktikuje například losováním členů poroty u amerických soudů.
Losování má tu výhodu, že do něj nemusíte investovat. Nemá cenu strkat peníze do kampaně, když je tak malá pravděpodobnost, že mě z osudí vytáhnou (ledaže by se výběr lidových zástupců prováděl světoznámou „karlovarskou losovačkou“). Strany by mohly existovat, ale fungovaly by vedle zákonodárných sborů. Mohly by být více ideově zaměřené než dnešní uzavřené kluby čekatelů na funkci. Mohly by také vydávat noviny, což byl původně hlavní důvod, proč tištěná média vznikala. Jejich názory by musely být srozumitelné a obhajitelné, aby dosáhly převahy, která se projeví i po losování zastupitelů. Častější by byla veřejná shromáždění, na kterých by se probíraly naléhavosti dne, protože losováním by nebylo demokraticky vymalováno. Náhodně vybraní lidoví zástupci by nejspíš silněji vnímali hlas lidu jako hlas boží. Možná by se víc využívaly nástroje přímé demokracie, určitě na té nejnižší úrovni. Ano, bylo by to krásné, kdyby to bylo možné...
Zůstaňme tedy pod křídly velkých peněz, oblbující reklamy a manipulací. Ani teď to nemají Američané z krku, protože důležitější než volba prezidenta může být druhé kolo senátních voleb ve státě Georgia, kde právě začalo korespondenční a předběžné hlasování. Zbylí voliči půjdou osobně k urnám 5. ledna. Pokud to Demokraté prohrají, budou mít v Senátě menšinu a prezident jim bude k ničemu.
O Joe Bidenovi zatím víme napevno, že 20. ledna složí přísahu a stane se novým prezidentem. Jak dlouho tam vydrží, to už víme méně jistě. Lze předpokládat, že do druhého období už nepůjde, sám se o tom v kampani zmiňoval. Vnímá svou roli jako otevření dveří mladší generaci. To je mimořádně záslužné, vzhledem k extrémní gerontokracii v USA. Příštímu prezidentu Joe Bidenovi právě bylo 78, ale to není americké maximum. Demokratickou většinu ve Sněmovně reprezentantů dál povede Nancy Pelosiová, které bude v březnu 81. Současnému předsedovi republikánské většiny v Senátu Mitch McConnelovi bude v únoru 79. U Nejvyššího soudu je nejstarší Stephen Breyer, kterému je 82. Vzpomínám na posměšky vůči sovětským dědkům, kteří nás vedli k budoucnosti s jednou nohou v hrobě. Změny na americké scéně nejspíš budou taky zásadní.
Ale věk není všechno. Příští ministryni financí Yanet Yellenovou (74) levicoví ekonomové hodnotí jako mimořádně vhodnou osobu pro tuto funkci, po zkušenostech se šéfování prezidentovy rady ekonomických poradců (za Clintona) a vedením Federálních rezerv (jmenována Obamou). Doktorát dělala pod vedením Joe Stiglitze. A ten dostal Nobelovu cenu společně s Akerloffem, manželem Yellenové.
Biden má z cesty velkou překážku v podobě bizarního seriálu soudních pří, kterými se Trump pokoušel probít k volebnímu vítězství přes paragrafy. Stávající prezident spoléhal na koncovku u Nejvyššího soudu, kde si vytvořil spolehlivou většinu jmenováním tří soudců. Ti však dali přednost věcnému rozhodování a odmítli Trumpovy návrhy na zastavení sčítání či odmítnutí korespondenčních hlasů. Jinou věcí mohou být problémy syna Huntera na Ukrajině a v Číně, kde jsou vnímány jeho pracovní úvazky bez práce a zkušeností a s obrovským platem jen jako respekt k tátovu jménu. Byla to vstupenka pro přímé jednání zaměstnavatelů s viceprezidentem USA? Ať byla, či nebyla, bude se to nejspíš dlouhá léta zkoumat. Stalo se už takovým demokratickým zvykem, že krátce po zvolení prezidenta se v Kongresu jedná o jeho odvolání.
Volby jsou tedy (skoro) u konce, Trump drtivě prohrál, Biden se přesouvá na bitevní pole uvnitř strany se souboji s liberálním křídlem o nominace do kabinetu a významných funkcí, ale ani Republikáni ho nenechají v klidu. Zase bude o čem psát.
Vyšlo na Vasevec.cz. Publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
