Je obtížené navrhované změny schválit do voleb 2017. Nicméně jde o signál, že Poslanecká sněmovna, které je vláda odpovědna, vidí možnost zneužívání moci v trestním řízení a chce to změnit.
Dozor nad vyšetřováním zločinů státních zástupců
Státní zástupci stejně jako politici, úředníci, podnikatelé a kterákoli jiná skupina lidí se dopouští trestné činnosti. V rámci úřední činnosti státu je snaha vyloučit subjektivní okolnosti, které mohou ovlivnit rozhodnutí veřejné moci. To se projevuje v rámci podjatosti, která má formu individuální, kdy je na případu zainteresován jedinec, i podjatosti systémové, kdy připadá v úvahu zainteresovanost celého orgánu. Systémová podjatost je vnímána jako negativní, ale nelze ji zcela zabránit. Například, bude-li brněnský Krajský soud rozhodovat spor ze smlouvy o dodání počítačů, kde je sám účastníkem, postoupí věc Krajskému soudu v Ostravě. Pokud by však stranou sporu byl Nejvyšší soud a zároveň by rozhodoval dovolání, či Ústavní soud a zároveň by v téže věci rozhodoval o ústavní stížnosti, systémová podjatost nemá řešení, protože nelze věc předat jinému orgánu.
Systémová podjatost má mnoho podob a jednu charakterizuje rčení – vrána vráně oči nevyklube. Tedy, že v určité skupině se projevují vzájemné vazby soudržnosti a kolegiality bez nutnosti osobní známosti. Poslanecká sněmovna si je vědoma nebezpečí této skutečnosti zvláště v trestním řízení. Proto požádala vládu, aby dozor nad zachováním zákonnosti v trestním řízení při vyšetřování zločinů státních zástupců nevykonávali státní zástupci. Tento přístup, motivovaný snahou omezit systémovou podjatost státních zástupců, je významný zvláště při vyšetřování úředních zločinů státních zástupců. Je logické, že manipulaci s trestním řízení a naplnění skutkové podstaty zneužití pravomoci úřední osoby budou mít státní zástupci tendenci zamést pod koberec, zvláště jsou-li do věci v rámci organizované skupiny zapojeni lidé z vedení státního zastupitelství.
Dlouhodobě byl problém systémové podjatosti vnímán u policie. Proto protiprávní jednání policistů nevyšetřovali samotní policisté, aby se zamezilo nežádoucí profesní solidaritě, ale státní zástupci a prověřování činila Inspekce policie Ministerstva vnitra. Od roku 2012 tuto činnost provádí nový ozbrojený sbor – Generální inspekce bezpečnostních sborů - oddělený od policie. Obdobně chce Poslanecká sněmovna zajistit větší objektivnost v dozoru na zákonností vyšetřování zločinů státních zástupců tak, že dozor bude vykonávat někdo jiný (vyšetřující soudce, zvláštní orgán).
Ministr financí Andrej Babiš uvedl v pořadu Otázky Václava Moravce (Česká televize ČT 1, 12. 2. 2017), že změna je neústavní. Ale Ústava se dozorem nad zákonností vyšetřování trestných činů nezabývá. Ústava stanoví, že státní zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu před soudem. Do této působnosti nespadá dozor nad zákonností činnosti policejního orgánu v přípravném řízení trestním. To může, ale nemusí vykonávat státní zastupitelství. Rovněž pro případné podání žaloby může být zřízeno speciální státní zastupitelství, které nebude součástí stávající soustavy státního zastupitelství, nebude podřízeno nejvyššímu státnímu zástupci a bude disponovat právem žaloby proti státním zástupcům v trestních věcech i ve věcech kárných, jak to dlouhodobě navrhuje Spolek Šalamoun.
Běh promlčecích lhůt
Nejnebezpečnější protistátní zločiny jsou zločiny držitelů moci, kteří jsou schopni ovládnout trestní řízení a zamezit, aby se jejich trestné činy stíhaly. Po pádu totalitních režimů v Evropě i v Latinské Americe byla přijata zásada, že do promlčecí doby se nezapočítává doba, kdy nebylo možné stíhat zločiny lidí, kteří měli moc zabránit trestnímu stíhání. Proto Poslanecká sněmovna požádala vládu o uznání této skutečnosti v trestním zákoníku tak, že promlčecí doba by neběžela, když by zločin spáchal vedoucí státní zástupce nebo jeho náměstek, po dobu držení této významné mocenské funkce, z které může efektivně mařit zahájení trestního řízení proti sobě.
Oprávnění státních zástupců k personálním zásahům v policii
Poslanecká sněmovna chce omezit moc státních zástupců měnit konkrétního policistu činného v trestním řízení. Státní zástupce by se mohl obracet na velícího policejního důstojníka a ten by změny prováděl, což odpovídá řízení Policie jako jednotného sborů s podřízeností vyšším složkám policie a rozhodováním formou rozkazu. Zvlášť pochybné je současné právo státních zástupců nerespektovat zákonem určenou příslušnost Generální inspekce bezpečnostních sborů vyšetřovat trestnou činnost policistů.
Rovněž by státní zástupce nemohl převzít přímo policejní vyšetřování. Pokud se tak totiž stane, zruší svým vstupem do vyšetřování jeden zákonný kontrolní stupeň – svůj dozor nad vyšetřováním. Státní zástupce totiž těžko vlastní úkon prohlásí za nezákonný. Až do roku 2001 byl dozor nad vyšetřováním prováděn jinak. Existoval Úřad vyšetřování Policie, který byl oddělen od kriminální policie, soustředil zkušené vyšetřovatele a ti kontrolovali a řídili operativní činnost kriminalistů. Dělali převážně to, co dnes státní zástupci v rámci dozoru, za podstatně menší peníze a s vyšší znalostí policejní práce. Státní zástupci v praxi omezovali svůj dozor především na vyšetřovatele.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: PV
