Zda to vždy musí běžet v tom trapném algoritmu – snaha o udržení tabuizace tématu, neochota změnit názor, nasazení demagogických argumentů v diskusi a zesměšnění tématu i jeho promotorů. Pořadí nasazení jednotlivých bodů je možné dle libosti měnit, ale cíl je vždy stejný. Lidem lapeným tímto vzorcem společenského diskurzu by bylo dobré připomenout něco málo z historie.

Před více jak sto lety byl vznesen požadavek na volební právo žen. Někteří „moudří“ muži se tehdy nad takovou představou pohoršovali. Muž suverén ve společnosti je přece jediný schopen rozumět tomu, co je pro společnost dobré. Připomínám, že to byla sociální demokracie, která se za myšlenku volebního práva žen postavila. Trvalo sice ještě několik let, než se volební právo žen prosadilo. Dnes je však něčím tak samozřejmým, že o jeho oprávněnosti pochybuje opravdu už jen několik zakomplexovaných, fašizoidních macho typů.

Před skoro sto lety bylo např. nemožné, aby vdaná žena byla učitelkou ve škole. Ví to někdo z kritiků návrhu Oranžového klubu? Z dnešního pohledu jde o absurditu, která nestojí za to, aby se o ní vůbec mluvilo. Připomínám, že sociální rovnoprávnost a sociální spravedlnost, jako témata sociální demokracie, stojí v pozadí tohoto dnes již nikým nezpochybňované sociální reality.