Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, slovutný Senáte. Krásná slova! Krásná slova od pana ministra, a já si ho vážím v mnoha věcech proto, jak přistupuje k ožehavým otázkám životního prostředí, které byly jeho předchůdci velmi zdeformovány. Přijde ovšem jiný ministr, jiný takový Bursík nebo jiný zakuklenec Zelených, ať už z jakékoliv politické strany, a všechno může být jinak.
Vážení, položme si otázku: Tady se projednává zákon o ochraně ovzduší. Poručíme větru, dešti? Mnozí z vás si myslí, že asi ano. Já se domnívám, že to je velmi významný faktor a je daleko významnější než to, čím budou malé domácnosti nebo i některé průmyslové podniky, které mají jiné limitace, topit. Je to otázka zejména pevných částic, jak tady prohlásil pan ministr. Na Ostravsku, o kterém se neustále hovoří, v Moravskoslezském kraji jedna třetina veškerých emisí nepochází z Ostravska, ale pochází z Polska. Tam jsou limity, tam se platí za emise, no a přesto nám to vesele posílají přes hranice. Něco podobného je i v jiných oblastech.
Správně tady pan ministr podotkl, že jedním z nejhůře postižených měst, co se týká ovzduší, je Praha. Vážení, když padne smog v Praze, tak je to mnohdy podle mě daleko horší než v Ostravě. Ostatně pan ministr citoval lokalitu Veleslavín, pokud se nemýlím, kde k nějakému měření došlo.
Ochrana životního prostředí je důležitá. Musí být ale v souladu s ekonomikou a možnostmi společnosti, občanů, průmyslu. Je krize, vážení. A průmysl, český průmysl ani občané, kteří mnohdy ani nemají na kvalitní jídlo "díky" některým reformním zákonům, a to ještě nevíme, co se dál připraví, budou nuceni měnit způsoby vytápění, a to investicí asi do nových kotlů.
Pan ministr tady řekl, že určitě se tady bude přidávat něco, ale bohužel se obávám, že to nebude těch 100 %, aby si občané mohli vyměnit nevyhovující lokální topeniště. Ale oni nebudou mít na ta procenta, která budou muset doplatit k tomu, aby si kotle vyměnili.
To, že občané topí tím, čím topí, je dáno prostě jejich ekonomickou situací. Vzpomeňme na přímotopy. Všichni přímotopy, bude levná elektřina. Najednou ti, co topili elektřinou, ekologicky nejčistší, tak najednou museli přecházet na jiné zdroje, přešli na plyn, obce se plynofikovaly. No a ejhle! Najednou se zjistilo, že plyn je ekologicky tak drahý, že musí přecházet na něco jiného. A proto topí tím, čím topí. Mně se to samozřejmě také nelíbí, ale je to dáno ekonomickými tlaky. A ochrana životního prostředí nemůže jít proti realitě ekonomiky panující v České republice.
Emisní poplatky, o kterých je tady řeč, tak to je případ národní regulace, protože i navzdory proklamacím a přijímáním různých nástrojů, kde se stát snaží napomoci českým podnikům, jako je strategie konkurenceschopnosti, exportní politika, se tady vytvářejí nové regulační mechanismy, které jdou, vážení, i nad rámec toho, co od nás požaduje Evropská unie. Tristní je přitom to, že se to činí v oblasti ochrany ovzduší, kde Česká republika – to tady pan ministr nezdůraznil – jako jeden z mála nových členských států EU jde cestou možná i přísnější politiky, než je zvykem v zemích západní Evropy nebo našich sousedů, Německa nebo Rakouska.
Trochu čísel. Podniky budou v následujících osmi letech muset vynaložit minimálně 135 mld. Kč, aby splnily budoucí nároky na ochranu ovzduší a klimatu. V případě, že se do toho započte i energetika, tak tato částka se bude pohybovat kolem 340 mld. Kč! Je to tvrzení zástupců průmyslu, není to vycucáno z prstu, nebo to, že si to Dryml třeba mohl vymyslet.
Jak ukázala určitá studie o poplatcích a daních v ČR a ostatních zemích EU, tak v ostatních zemích poplatky buď neexistují, anebo jejich dopad je minimální, anebo jsou producenti emisí zpoplatněni pouze v případě – a to poslouchejte – že se překračují limity, tedy nikoliv za každé vypouštěné množství, jako je tomu v případě České republiky, kde je to zcela jednoznačně určitá daň.
Chtěl bych říci, že české průmyslové podniky přitom v období od roku 1995 až do roku 2009 snížily emise oxidu dusíku o 37 %, oxidu síry o 85 % a emise těch tuhých látek, včetně těch nejjemnějších frakcí prachu, to, o čem se tady bavíme, to, co nás nejvíce trápí, dokonce o 92 %!
Poslední věc týkající se teplárenství. Není to tak jednoduchá otázka, protože se týká téměř čtyř milionů občanů ČR, kteří jsou připojeni na dálkové vytápění. A ta tak často zmiňovaná motivační role poplatků bude v teplárenství nahrazena požadavkem na aplikaci nejlepších technologií, to je v pořádku, a nákupem povolenek na vypouštění oxidu uhličitého. Poplatky za znečišťování se tedy stanou pouhou daní, která ale bude zcela nesmyslně prodražovat to tzv. čistší dálkové vytápění, samozřejmě s dopadem na každého občana tohoto státu.
K samotnému zákonu mi dovolte, abych oznámil, že jsem podal pozměňovací návrh na vypuštění některých sporných věcí. Hlavně by mě zajímalo, proč musí být, pane ministře – a to je otázka na vás – právnická a fyzická osoba povinna; povinna při změnách stávajících staveb, ne při nových stavbách, to bych ještě pochopil, ale při změnách stávajících staveb, a to se děje poměrně často, využít pro vytápění teplo ze soustavy zásobování tepelnou energií nebo zdroje, který není stacionárním zdrojem.
A hlavně by mě zajímalo: To bude nějaký nový úřad, který bude posuzovat, jestli ekonomicky ta právnická nebo ta fyzická osoba to může nebo nemůže dělat a jestli to je pro ni přijatelné? Podle jakých kritérií někdo bude stanovovat, jestli někdo má ekonomickou přijatelnost z toho, aby se připojil na základě zákona, který to určuje, ne že je to jeho svobodná vůle, ale určuje, aby se připojil ke zdroji jinému.
A pak bych se chtěl zeptat ještě na to. Avizoval jsem ještě vypuštění jednoho sporného bodu, a to jsou ty problémové kontroly. To je to, že zase se tady utvoří určitá skupina lidí, kteří si z toho udělají superbyznys, kde se budou provádět kontroly, kde se budou provádět kontroly nejen kotlů, ale i provozu. Jsem zvědav, jestli ten inspektor nebo kontrolor tam bude hodinu, půl dne nebo celý den nebo jak to vlastně bude kontrolovat, protože tady se píše i o provozu a údržbě.
A další věc: Proč se to neřeší tím, aby ta povinnost přešla na výrobce kotle? Proč to musí dopadat na uživatele, který v podstatě s tím kotlem těžko může kotel nějakým způsobem přestavět, ale proč ten tlak, ta povinnost není na výrobcích, aby ti výrobci museli uvádět do provozu jenom kotle, které splňují ty požadavky, které chce ministerstvo životního prostředí? A já si myslím, že to je oprávněný tlak. Ale proč tento tlak přesouvat na uživatele a ještě toho uživatele zatížit v současné nelehké době další daní. Můžete říct, že se to bude týkat až od roku 2014 nebo 2016. Ale, pane ministře: Časy a roky letí! Já to, bohužel, musím vědět nejlépe, protože je mi dnes šedesát. Děkuji.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: senat.cz
