V současné době ministerstvo spravedlnosti plánuje převedení veškeré agendy týkající se exekucí výhradně na exekutory a odebrání této agendy soudům, a to údajně z důvodů usnadnění práce soudům. Soudy s tím samozřejmě ve svém alibismu souhlasí, neboť první pravidlo soudce je zjistit, zda se nemůže své práce zbavit a převést ji na někoho jiného, což by byl i tento případ.

Dát exekutorům absolutní moc nad výkonem rozhodnutí bych přirovnala k situaci, dát žháři sirky na hraní. Už v současné době mají exekutoři obrovské pravomoci, které valná většina z nich v řadě případů zneužívá, aniž by přitom měli odpovídající povinnosti, především zodpovědnost z výkonu své práce. Setkala jsem se mnohokrát s prapodivnými praktikami exekutorů, mezi jinými i s tím, že udělali „početní chybu" a vymáhali částku o 200 tisíc Kč větší, než byl skutečný dluh. A bylo téměř v nadlidských silách o této chybě exekutora přesvědčit. Není neobvyklé, že exekutoři při výkonu rozhodnutí zabavují i částky, pro něž nemají právní titul. Týká se to zejména nákladů exekuce, které vyčíslují mnohdy až dodatečně, po provedení samotné exekuce. S takovýmito „chybami" a zvláštními postupy se při činnosti exekutorů setkáme velmi často, a projde-li případný vládní návrh bez poměrně podstatných úprav, budou si exekutoři dělat, co chtějí. Je to obrovská chyba zbavovat se alespoň minimální kontroly nad činností exekutorů ze strany soudů.

Domnívám se, že trend by měl být naprosto opačný, a to dát exekutorům jasná pravidla pro jejich činnost, a stejně jako je každé řízení dvoustupňové s možností přezkumu rozhodnutí orgánu prvého stupně nadřízeným orgánem, i zde by měla být tato dvouinstančnost zakotvena. Chybovat je přece lidské a je třeba, aby byla dána možnost případné pochybení napravit. Pokud chceme zachovat alespoň v minimální míře zdání, že u nás máme právní stát, pak není možné ukromým subjektům přenechávat rozhodování o právních otázkách. Zde se stát zcela jednoznačně vzdává svých povinností a funkcí.