Paroubek: Prezidentská volba a její favorité

Předseda Ústavního soudu (ÚS) se již před nějakým časem nechal slyšet, že právě tento zákon by mohl být pro ÚS problémem. Jinak řečeno, že ÚS by mohl konstatovat rozpornost tohoto zákona s Ústavou. Jistě by se našel důvod, tak jako v září 2009, kdy nejvyšší český soudní dvůr bezskrupulózně a zejména protiústavně zrušil mimořádné volby. V tuto chvíli tedy zbývají ještě dvě překážky na cestě k prezidentské volbě lidem. Zdá se nicméně, že určitá část vládnoucí elity naší země se myšlenkou znemožnit přímou prezidentskou volbu více nebo méně vážně obírá. Zřejmě, aby se nemohl stát prezidentem republiky někdo „nepatřičný“. Někdo, kdo by určité části vládnoucí elity mohl vadit. Snad tím, že by mohl vést zemi někam, kam si to tito lidé nepřejí. Jak demokratické...

Svým rozhodnutím v září 2009 zabránil ÚS jasnému vítězství levice. A během následujících osmi měsíců po zrušení mimořádných voleb došlo k „potřebnému“ zvratu situace a ve sněmovních volbách k nečekaně „grandióznímu“ vítězství pravice. Nevím, zda mohou dnes ti různí Hanákové, Komárkové, Kaizerové a další cítit uspokojení, že se jim tehdy podařilo lidi obalamutit. Ať to věděli či nikoli (myslím, že řada z nich to dělala s radostí, ze svého přesvědčení), sloužili svou prací silným zájmovým podnikatelským skupinám.

Jedna z těch podnikatelských skupin již svůj promyšlený záměr během času odpískala. Byla to skupina firem, které měly zájem na obří ekozakázce vydělat miliardy, spíše však desítky miliard korun. Přiznám se, že jsem ukončení tohoto příběhu ve prospěch republiky a tedy zrušení superekozakázky velmi uvítal.

Druhá zájmová skupina (velmi diverzifikovaná a členitá), která má zatím ještě své želízko v ohni, se chce přiživit na církevních restitucích. Nemyslím, že by se apetit těchto lidí, vč. katolické církve, zmenšil poté, co Evropská komise vyjádřila vůči restitucím svou výhradu. Ministrem financí Kalouskem jsme vzápětí byli i s Evropskou komisí poučeni, že restituce církevního majetku neohrozí program fiskální stabilizace země. Zato např. důchodci, ti by ho podle vlády mohli ohrozit dokonale… Zajímavě reaguje na církevní restituce vedení ČSSD. Pokud se je vládě nepodaří sněmovnou propasírovat, ČSSD truchlit jistě nebude.

Neslyšel jsem však nicméně ani slovo z úst představitelů této strany, že by se zavázali k revizi zákona o církevních restitucích po volbách do poslanecké sněmovny. Preference lidovců jako budoucího koaličního partnera sociální demokracie – agentury pro výzkum veřejného mínění už na to připravují veřejnost – ostatně přímo vylučuje takový závazek. A protože (zatím virtuální) koalice ČSSD s lidovci nebude mít dostatečnou podporu ve sněmovně, zbývá prý jako vhodný koaliční partner soc. dem. a lidovců ještě TOP 09. Soc. dem. si to před svými voliči zajisté ospravedlní proevropským charakterem obou zmíněných stran. Přitom evropská problematika je pro každou vládu sice významovou, ale z hlediska sociální soudržnosti společnosti, dosti okrajovou agendou. Zdá se tedy, že Sobotkovo a Haškovo vedení ČSSD má v celé věci jasno. Jen si nepopudit tyto vlivné podnikatelské skupiny mající zájem na církevních restitucích a po volbách to svést na lidovce. Skoro bych dokázal určit, kdo to v ČSSD takhle zařídil… Zdá se nicméně, že vláda potřebné hlasy ke schválení církevních restitucí v tuto chvíli nemá.

Třetí podnikatelskou skupinou, jejíž zájmy jsou nejdále, pokud jde o jejich uspokojení, jsou finanční skupiny vlastnící penzijní fondy. Od roku 2014 má být projekt opt – outu v důchodech spuštěn. Alespoň tak zní schválený zákon. Vedoucí činitelé ČSSD ujišťují veřejnost, že po vzniku své vlády opt – out zruší. Slibují to s lehkostí, protože to půjde splnit jen těžko.

A čtvrtá, velice různorodá podnikatelská skupina, mající před dvěma lety silný zájem na vzniku pravicové vlády, se pohybuje v oblasti zdravotnictví. Primátor Svoboda s ministrem Hegerem zveřejnili před nedávnem záměr na převedení čtyř víceméně klíčových pražských nemocnic ze státu na hl. m. Prahu. Nepochybuji o tom, že hl. m. Praha ihned po převedení zmíněných čtyř nemocnic do majetku města zjistí, že na jejich provoz nemá ve své pokladně peníze. A začne připravovat jejich privatizaci. Na takovou nemocnici Na Homolce, zařízení s každoročně velmi dobrým výsledkem hospodaření a výtečnou kvalitou služeb, už chtěli v minulosti spáchat tunel jiní kabrňáci, nežli jsou dnes Heger se Svobodou. Vůbec nikdo ze dnes zavedených politických stran neuvažuje např. o tom, že by uplatnil aukce léků. To by byla velmi nepříznivá zpráva pro farmaceutické firmy, přišly by totiž o hezkých pár miliard svých příjmů. Mlčí svorně Rath i Heger. Proč asi? Záměry Nečasovy vlády, zvyšovat spoluúčast klientů ze zdravotnictví, celkově zlepší podmínky pro byznys v tomto odvětví. O tom není vůbec sporu.

Celkově bych si ale přál, aby těmhle všem podnikatelským skupinám sklaplo. A jsou na dobré cestě k tomu… Vláda už toho mnoho v jejich prospěch neprosadí.

Dovolím si v této souvislosti malou předpověď. Vláda P. Nečase, bude trvale ztrácet podporu ve sněmovně, až jednoho dne prostě zjistí, že jí již nepodporuje většina poslanců. A někdy (asi nejpozději) za rok půjdeme k předčasným volbám. Také proto, že uvedené podnikatelské skupiny nebudou, jak doufám, ve svých tužbách uspokojeny. Kolik jen to bude ztracených investic do PR, do inzerce i jinam ze strany těchto zájmových skupin za posledních pár let. A všechno fuč.

Jiný zajímavý vývoj se již dnes rýsuje v prezidentské volbě. Je sice ještě daleko, ale o to lepší je to zábava.

ODS prochází celkem zbytečným procesem primárních voleb. Jejich kandidát v prezidentské volbě totiž shoří již v prvém kole.

K. Schwarzenberg v posledním roce udělal „velký pokrok“, pokud jde o srozumitelnost verbálních projevů. Soudě podle jeho posledního projevu ve sněmovně, ve kterém měl obhajovat ratifikaci změny Lisabonské smlouvy, je těžké si představit, že by ještě mohl vážně kandidovat na prezidentský úřad. Tedy, pokud nechce z voleb udělat grotesku a odcházet z politiky jako klaun.

Skutečnou jámu na medvědy, pokud jde o prezidentskou volbu, na sebe samo ovšem přichystalo vedení ČSSD. Zdá se, že J. Švejnar byl z kandidatury za ČSSD vyštípán J. Dienstbierem, který se nemůže dočkat svých čtyř procent v I. kole prezidentské volby. Kdyby J. Dienstbier byl ovládán jen olympijskou myšlenkou, že je důležité se zúčastnit a nikoliv zvítězit, nebylo by to tak vážné. On však ukázal v plné nádheře celý svůj charakter. Jemu jde jen a jen o J. Dienstbiera. Totéž, co se mu povedlo nyní s J. Švejnarem, ostatně předváděl před ustavením pražské radniční koalice ODS – ČSSD v závěru roku 2010. Havlovská média z Dienstbiera ovšem omylem udělala bojovníka proti klientelismu, pražským kmotrům a já nevím, proti čemu všemu ještě. Jemu šlo přitom prozaicky jen o to, znemožnit účast ČSSD v městské radě. A oslabit tak vliv svých potenciálních konkurentů ve vlastní straně.

J. Švejnar s podporou ČSSD (a její tolerancí vůči jeho koalování s řadou menších politických stran) měl velmi slušnou šanci zvítězit v prezidentské volbě. Nyní se jeho šance zřejmě dramaticky snížila, není však ještě zdaleka ztracená. V situaci, kdy vedení ČSSD prokazuje naprostou neschopnost strategického uvažování, svitla naděje M. Zemanovi. M. Zeman vcelku správně pochopil, že prezidentská volba proběhne, ať to někdo bude chtít či nikoliv, jako boj kandidáta levice s kandidátem pravice. J. Fischer se jistě bude snažit nějakou dobu vystupovat jako nadstranický kandidát. Bude však dříve či později konfrontován s politickou realitou a bude muset přiznat barvu. Tedy, kde politicky stojí. Před minulými volbami do sněmovny ostatně sám říkal, že bude volit pravici. Takže první politický krok M. Zemana bude spočívat v získání dominance na levici.

Vedení ČSSD pravděpodobně zvolí svůj další postup ze dvou možností:

a) bude k Dienstbierovi nominovat ještě další stranické kandidáty či kandidáta. V zákulisí se mluví o Z. Škromachovi a L. Zaorálkovi. Tím však situaci dostanou do ještě absurdnější a neperspektivnější polohy nežli v jaké je dnes.

b) celý proces výběru prostě odloží. A mezitím se celá věc jaksi „sama“ vyřeší. Sociální demokracii ujede vlak a hlavní kandidát „levice“, ať to bude Švejnar či Zeman, si mezitím upevní pozici mezi voliči natolik, že ČSSD bude v celém procesu jen v roli statisty.

Správné by od vedení ČSSD v této chvíli bylo, usměrnit J. Dienstbiera, aby se vzdal své prezidentské kandidatury. A vrátit se k J. Švejnarovi. Nemyslím si, že takové myšlenkové pružnosti je vedení ČSSD schopno. Ovšem, pokud to neudělá, už se může psychologicky připravovat na situaci, která pak po I. kole prezidentské volby téměř s jistotou nastane. Bude muset z logiky věci ve II. kole volby podpořit M. Zemana. Pokud vystoupí proti němu, ztratí ve volbách do sněmovny významnou část levicových voličů, kteří takové jednání zkrátka nepochopí.

Zkrátka, prezidentská volba, podobně jako před pěti či deseti lety, významně ovlivní politickou krajinu republiky i po jejím ukončení. Pokud bude ČSSD postupovat cestou rozmělnění procesu výběru prezidentského kandidáta, bude to pro ni znamenat velmi těžkou politickou porážku. A ta se nepochybně promítne do výsledku voleb do poslanecké sněmovny.